Kolik má Merkelová divizí a Berlín smetáků?
Leckdo se dnes v zoufalství a zděšení z výsledků amerických prezidentských voleb, resp. v depresi z vítězství Donalda Trumpa, upíná k Německu, které by se snad mohlo stát lídrem svobodného liberálního západního světa, jakýmsi majákem, ke kterému bude možné vzhlížet. Nejde přitom jen o zoufalství, ale též o to, že Trump do značné míry rezignuje na to, že by USA měly být nadále lídrem svobodného světa, a asi ho moc nezajímá, že by Amerika měla jít někomu příkladem. V kampani akcentoval americké zájmy, chce, aby Amerika byla „znovu velká“. V Německu se též Angele Merkelové přezdívá „Mutti“, možná jí tak v nové situaci začne říkat i zbytek svobodného světa.
Hans Kundnani ale v článku pro americký časopis Foreign Policy upozorňuje na to, že sama kancléřka to ve svém kandidátském projevu na čtvrté kancléřské období označila za absurd- ní. Německo má regionální, nikoli globální moc a vliv a nemá vůbec nic, co by mohlo nabídnout spojencům Západu v Asii. Německo může možná nahradit Ameriku coby „lídr svobodné Evropy“.
Ale i to se jeví jako fantazie. Kdyby byl leadership, o kterém se bavíme, čistě otázkou morálního symbolismu, pak by se Německo kvalifikovat mohlo, ale i to je diskutabilní. Být vůdcem svobodného světa či Evropy s sebou nese také celou množinu vojenských povinností vzhledem k obraně a bezpečnosti dalších demokracií. Tuto zodpovědnost Německo není schopno plnit. Hluboce – politicky a kulturně – s takovou povinností váhá a má minimální vojenskou moc. Carol Giacomová, členka redakční rady The New York Times, dokonce po zvolení Trumpa prezidentem navrhla, aby Německo nahradilo Ameriku ve vedení NATO. Během cvičení NATO v roce 2014 navěsili vojáci bundeswehru na- černo dřevěné násady smetáků na své obrněné transportéry místo opravdových kulometů. Žádná armáda, která dělá takové věci – ať již k tomu inklinuje, nebo to dělá dobrovolně – nemůže aspirovat na vojenský leadership.
Německý vojenský rozpočet činí 36,7 miliardy dolarů, je dvacetkrát nižší než americký. Je ale rovněž malý ve srovnání s Francií (46,8 miliardy dolarů) a Británií (56,2 miliardy dolarů). Vtomto smyslu by spíše Francie či Británie mohly být lídrem svobodného světa. Německo neplní požadavek NATO na poměr vojenských výdajů vůči HDP. Utrácí 1,2 procenta HDP. Nyní slibuje, že se dostane na dvě procenta, ale neříká dokdy. Pouze víme, že v příštím roce výdaje zvýší na 1,22 procenta HDP. USA mají dvanáct funkčních formací letadlových lodí. Německo má pouze deset fregat. Za studené války měl bundeswehr půl milionu vojáků, nyní jich má 176 000. A tak dále.
Německá veřejnost ani nechová své vojáky v dostatečné úctě. Je jen těžko představitelné, že by německá veřejnost tleskala svým vojákům, když procházejí odbavovací halou letiště, jako se to běžně děje na letištích v Americe. Nábor vojáků vázne a připomíná spíše televizní reality show. Do roku 2023 má počet německých vojáků vzrůst o 7000 a není ani jasné, jak a jestli vůbec toho Němci dosáhnou.
Ano – samozřejmě se dá tvrdit, že v dnešním světě je mnohem důležitější ekonomická než vojenská moc. Takové argumenty zní ale o něco méně přesvědčivě v kontextu ruské anexe Krymu, teritoriálních sporů a závodů ve zbrojení v Asii. Navíc extrémní německá sázka na export znamená, že Německo je v tomto ohledu samo zranitelné, protože je tolik závislé na zahraničních trzích.
Nedostatek německé tvrdé síly znamená, že Merkelová může být leda „morálním lídrem Evropy“. Ale vzhledem k jejímu tvrdému přístupu k řešení problému eurozóny by s tím asi leckdo nesouhlasil – teda asi většina Španělů, Řeků a Italů. I když může Merkelová něčemu předsedat jako figura, těžko to může uklidnit někoho, kdo se obává nástupu autoritářství. Spíše lze parafrázovat okřídlený Stalinův výrok o papeži: „A kolik má ten Vatikán divizí?“
Autor je předsedou správní rady IPPS