Generál, kterého nezlomili
PRAHA Muž, který vedl jako první odbojáře z Obrany národa na jihu Moravy, čelil bestiálnímu mučení. Než by mu podlehl, raději si sám vzal život. Československý důstojník se jmenoval Kamil Nesveda.
Narodil se v Radějově u Strážnice v okrese Hodonín, jako Camillo Nesweda, do rodiny hraběcího lesníka Josefa Neswedy a jeho manželky Marie. Neswedovi byli početnou rodinou, Camillo byl třetí z jejich celkem osmi potomků. Obecnou školu navštěvoval v Radějově, potom pokračoval v letech 1901 až
12. prosince 1890
i na zemských velitelstvích. V některých obdobích působil i jako profesor na Vysoké škole válečné.
Na plukovníka generálního štábu byl povýšen 1. ledna 1937. V průběhu zářijové mobilizace roku 1938 působil jako náčelník štábu velitelství „Svatopluk“, od 3. listopadu byl delimitačním generálem pro zemi Moravskoslezskou. Během delimitací se mu podařilo zachránit před německým záborem osmnáct obcí, z nichž Dobřínsko jej jmenovalo čestným občanem.
Po okupaci se okamžitě zapojil do odboje a stal se prvním krajským velitelem Obrany národa v oblasti Brno-venkov. Statečné gesto udělal roku 1940, když se z Neswedy nechal přejmenovat na více česky znějícího Nesvedu.
V rámci odbojové činnosti vstoupil 1. července 1939 do řad vládního vojska a převzal funkci přednosty inspektorátu III v Brně, která mu měla zajistit určité krytí. I tak jej však 3. prosince 1940 zatklo gestapo a věznilo v brněnských Sušilových kolejích, v Uherském Hradišti, Olomouci a potom v Kounicových kolejích v Brně-Žabovřeskách.
Statečný důstojník byl po měsíce bestiálně mučen, přesto však nikoho ze svých spolubojovníků neprozradil. Zřejmě pod dojmem informace, že nacisté popravili vůdce odboje generály Josefa Bílého a Huga Vojtu, se rozhodl nedopřát nepříteli triumf z popravy dalšího vysokého vojenského činitele.
Plukovník gšt. Kamil Nesveda ukončil život vlastní rukou, 30. září 1941 si podřezal žíly a dokázal, že o jeho osudu nebudou rozhodovat nacističtí katani. Ostatky byly 1. října zpopelněny v místním krematoriu, urnu však Němci jeho rodině nikdy nevydali. Po osvobození byla památka tohoto hrdiny druhého odboje uctěna posmrtným udělením Československého válečného kříže 1939 a roku 1947 povýšením do hodnosti brigádního generála in memoriam.