Křižovatky běženců i radikálů
V uprchlických táborech, jako je berlínský Tempelhof, se mezi tisíci běženců skrývají i extremisté
BERLÍN/PRAHA První kroky německých vyšetřovatelů vedly včera v časných hodinách do uprchlického centra v hangárech bývalého berlínského letiště Tempelhof, kde v nouzových podmínkách čekají na přesun na stálou adresu tisíce běženců.
„Při zásahu vyslechli policisté čtyři osoby, ale nikoho nezatkli,“uvedl mluvčí německého úřadu pro uprchlíky Sascha Langenbach.
Razii tam podnikly speciální policejní jednotky. V Tempelhofu pobýval podezřelý Pákistánec Navíd B. Policie nakonec dospěla k přesvědčení, že muž spíše není pachatelem útoku.
Přesto je zjevné, že přeplněné tábory uprchlíků jsou v Německu ideálním místem k propagandistickému působení islámských radikálů.
Rychlá cesta k radikalizaci
Frustrovaní běženci se dokážou přiklonit k násilnické ideologii islamistů během krátké chvíle.
„Někteří z nich se nacházejí v obtížné psychologické situaci, třeba proto, že jejich příbuzní stále zůstávají na Blízkém východě a žijí v ohrožení,“řekl listu Die Welt Meyer Husamuddín, umírněný imám zWiesbadenu, který pomáhá úřadům potírat příčiny radikalizace. „Potom dospějí k přesvědčení, že východiskem je smrt, klidně ve prospěch těch, kdo s nimi manipulují,“říká Husamuddín.
Ukázkovým příkladem byl sedmnáctiletý žadatel o azyl z Afghánistánu, který v červenci napadl nožem a sekyrou cestující regionálního vlaku do bavorského Würzburgu. Mladý útočník, který ohrožoval čtyřčlennou rodinu z Hongkongu a byl zastřelen policií, měl doma od ruky nakreslenou vlajku IS a propagandistické materiály takzvaného Islámského státu. Lidé z jeho okolí neměli o jeho přerodu v džihádistu nejmenší tušení. Dlouho ani nevykazoval žádný náboženský zápal.
Po útoku ale zanechal dopis na rozloučenou, v něm sliboval pomstu „nevěřícím za údajné utrpení muslimů“.
Podobný je i příběh syrského džihádisty Džábira Bakra, kterého v říjnu zatkla policie v Lipsku s pomocí jeho krajanů. Chystal v režii syrských islamistů bombový útok na berlínském letišti.
Saský ministr vnitra Markus Ulbig uvedl, že Bakr do Německa přišel v únoru 2015 a ještě v červ- nu téhož roku už získal od místních úřadů statut uprchlíka.
Jeho bratr řekl agentuře Reuters, že o Bakrově radikalizaci nevěděl. „Radikální imámové v Berlíně mu vymyli mozek,“pokoušel se Alá Bakr nalézt důvod bratrova rychlého přerodu.
Snadné oběti
Nejlepším receptem proti extremismu je integrace běženců, opakují stále němečtí politici. Právě uprchlický tábor Tempelhof v pro- storách bývalého letiště ukazuje, jak je to složité.
Tábor obklopený masivní zdí a plotem je neprodyšně izolován od okolních berlínských ulic. Běženci tam tráví svůj jednotvárný nudný život, ubíjí je nuda i nedostatek soukromí. Každá z malých obytných ploch má pětadvacet metrů čtverečních. Mohou sloužit rodinám jen jako přechodné východisko.
Jenže imigranti přicházeli v nezvladatelných počtech, takže v Tempelhofu bylo na vrcholu uprchlické krize provizorně ubytováno až sedm tisíc běženců. Postupem času jejich počet klesl. Do konce letošního roku plánují úřady provizorní tábor uzavřít.
Pracovníci centra vyprávějí, jak se uprchlíci po pár týdnech propadají do zádumčivých stavů, ze kterých je vyvede jedině zpráva, že mají nové a přijatelnější ubytování kdesi v německých regionech.
„V takové neutěšené situaci, bez sociálních kontaktů, jsou někteří snadným terčem islamistů,“vysvětluje Meyer Hussamudín. Připouští, že je to vlastně paradoxní situace – mnozí z běženců prchali před válkou a násilím, a potom se nechají indoktrinovat od těch, před kterými utíkali.
Není snadné tomu zabránit. Většina mladých radikálů našla své vzory na sociálních sítích, které je obtížné sledovat.
Šestadvacetiletý syrský imigrant Ibrahim Sufi, který žije v tempelhofském hangáru číslo sedm, je ale přesvědčen, že lidí, kteří podlehnou islamistům, je jen nepatrný zlomek. „Snažím se Němce přesvědčit, že nejsme špatní, ať nás neházejí do jednoho pytle se včerejším útočníkem,“řekl zpravodaji agentury Reuters.