Moskva a Ankara: Štvou nás proti sobě
Vraždy ruských velvyslanců
Podle Turků stojí za atentátem na ruského velvyslance USA. Smrt diplomata tak rozkol Moskvy a Ankary nezpůsobí. Naopak – spojí je proti společným nepřátelům.
MOSKVA/ANKARA/PRAHA V přímém přenosu mohli včera diváci několika ruských televizí sledovat, jak se Turecko loučí s velvyslancem Ruské federace Andrejem Karlovem, kterého v pondělí v Ankaře zastřelil turecký policista v civilu, 22letý Mevlüt Mert Altintaș. Tělo letecky přepravili do Moskvy. Na první pohled bylo patrné, že Turecko dělá vše pro to, aby smrt diplomata neovlivnila křehké spojenectví mezi Moskvou a Ankarou. Vedle manželky a syna Karlova se s velvyslancem loučili vysocí představitelé Turecka, hold mu vzdala i čestná stráž, smuteční proslovy pronesli členové turecké vlády.
Už předtím oba prezidenti – turecký Recep Tayyip Erdogan a ruský Vladimir Putin – dali najevo, že situace z podzimu 2014, kdy turecká stíhačka sestřelila nad syrsko-tureckou hranicí ruský bombardér, se nebude opakovat. Kreml tehdy rázem zařadil Turecko mezi své úhlavní nepřátele. Letos se podařilo incident urovnat a Turecko se naopak stalo nejbližším spojencem Ruska ze všech členských zemí NATO. Dá se tedy očekávat, že ruským vyšetřovatelům bude v Turecku poskytnuta bezprecedentní pomoc při vyšetřování „mezinárodního teroristického činu“, jak klasifikuje vraždu ruský vyšetřovací výbor.
Stopy vedou ke Gülenovi
Putin s Erdoganem demonstrují jednotu. Společně prohlásili, že šlo o zjevnou provokaci a že „žádné kompromisy s terorismem nepřicházejí v úvahu“. Oba prý budou v první řadě usilovat o potrestání organizátorů – sám pachatel byl na místě zneškodněn.
Spojenectví obě země dokazují i odhodláním nadále spolupracovat při řešení konfliktu v Sýrii. Moskva ani Ankara nezrušily důležitá jednání, ke kterým přizvaly Írán. Konala se včera v Moskvě. Teherán, Ankara i Moskva prohlásily, že jsou připraveny být garanty mírových jednání mezi Damaškem a syrskou opozicí. Ta by se mohla konat v Kazachstánu, Putin již tuto klíčovou schůzku začal vyjednávat. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov zdůraznil, že jedině rusko-íránsko-turecké spojenectví se ukazuje být efektivní při řešení syrské krize, všechny ostatní koalice selhaly.
Turci si navíc pospíšili s odhalením organizátora vraždy, což má dokázat, že Ankara opravdu za nic nemůže. Stopy prý vedou do USA. Za atentátem stojí údajně turecký myslitel, učenec a kazatel Fethullah Gülen, který žije v Americe. Provládní turecký list Yeni Safak dokonce napsal, že celou akci režírovala americká CIA. Opoziční komentátoři ale pochybují o tom, že by policista, který „přežil“čistky po pokusu o puč, mohl pracovat pro Gülena.
Podle turecké opozice mohlo jít o čin osamělého mstitele, který se zoufale snažil zastavit vraždění civilistů v Aleppu. Altintaș měl Rusy dlouho na očích – byl zařazen do ochranky ruské ambasády při nedávných nepokojích v ulicích, které doprovázely pokus o puč. Mohl sympatizovat s některou z mnoha skupin operujících v Turecku či severní Sýrii, například s Frontou an Nusra – ta opakovaně vyhrožovala Rusku odplatou za bombardování Allepa. Důkazy o tom, že za akcí stojí Gülen, zatím ale nikdo nepřinesl a možná ani nepřinese, neboť dodnes turecké bezpečnostní složky ani přesvědčivě neprokázaly, že tento umírněný duchovní zosnoval nedávný pokus o svržení Erdogana.
Neštěstí obou zemí
Verzí je tedy několik a je otázka, zda se Turecko bude snažit odhalit skutečné organizátory a motivy činu, nebo situaci nechá zpolitizovat Ruskem a využít Kremlem k dosažení svých cílů v Sýrii. Moskva se nyní díky vraždě velvyslance cítí posílena amůže na Ankaře požadovat politické ústupky. Například aby Turci přestali podporovat sunnitské povstalce a další opoziční ozbro- jence v severní Sýrii, které chce zničit spojenec Moskvy, syrský prezident Baššár Asad reprezentující šíity. Po vraždě diplomata
Alexandra Gribojedova zavraždili religiózní fanatici 30. ledna 1829 v Persii (Íránu).
10. května 1923 byl zavražděn sovětský velvyslanec v Itálii Václav Vorovskij. Během návštěvy Švýcarska ho zastřelil ruský emigrant Moris Konradi.
7. července 1927 byl na varšavském nádraží smrtelně zraněn velvyslanec SSSR v Polsku Petr Vojkov. Vystřelil na něj ruský emigrant Boris Koverda.
bude pro Turecko těžké takovou žádost odmítnout.
Ankara teď demonstruje, že má s Moskvou vedle Islámského státu dalšího společného nepřítele – chráněnce USA Gülena. Vražda ruského diplomata je prezentována jako „společné neštěstí spřátelených zemí Turecka a Ruska“. Podle tureckého vládního listu Sabah chce Gülen mezi obě země vnést rozkol. Hlavnímotiv prohlášení z Ankary i Kremlu je jasný: chtějí nás poštvat proti sobě, my se však spojíme proti nim. Jen ruská opozice ústy komentátora Echa Moskvy Antona Orecha poznamenala, že Karlov je další obětí „nesmyslného ruského tažení v Sýrii“, ať už ho nechal zastřelit kdokoliv. Lze očekávat, že se ruští vojáci za smrt velvyslance pomstí – nikoliv na Turcích, ale na Syřanech.
Ruští opoziční komentátoři pochybují o tom, že by policista, který „přežil“čistky po pokusu o puč, mohl pracovat pro Gülena