Basa může tvrdit činohru
Próza Ladislava Fukse, a především jí inspirovaný Herzův film s Rudolfem Hrušínským a Vlastou Chramostovou jsou obestřeny odérem výjimečnosti, snímek byl ostatně za minulého režimu z mnoha důvodů „v trezoru“. Zaměstnanec krematoria pan Kopfrkingl (Norbert Lichý) prožívá všední rodinné štěstí, v jeho infantilně sebemrskačské psychice, propojené s obsedantním estetizováním banalit, je však obsažen vhodný materiál k opracování důsledným manipulátorem. Árijec Reinke (Dušan Urban) v období plíživého nástupu hnědého moru přesvědčí pana Kopfrkingla, že manželka, poloviční Židovka, a vlastně i syn a dcera mohou překážet jeho kariéře. A tak poddajný psychopat manželce (Marcela Čapková) i dětem (Sarah Hlaváčová a Vojtěch Říha) vystaví jízdenku na věčnost.
Režisér Jakub Nvota se může opřít o výborný soubor, především Norberta Lichého v titulní roli. Ten od minimalistických gest i velmi komorního hlasového nasazení při rozhovorech s rodinou přechází v četbě novinových zpráv z černé kroniky k patologické, byť komicky působící dikční stylizaci, pod mefistofelskými argumenty ideologického svůdce v něm roztávají zbytky zdravého úsudku. Lichý „spalovače“hraje jako muže bázlivě přijímajícího brutální hodnotovou indoktrinaci, aby ve finále už přesvědčivě i přesvědčeně vykřikoval fašistická hesla. Za uhrančivým výkonem protagonisty však nezaostávají ani jeho kolegové, představitelé členů rodiny už v poklidných výstupech prvních minut inscenace signalizují bizarní vykloubenost této komunity. Přesvědčiví jsou ovšem též Dušan Urban jako nácek s „argumenty“či Jakub Burýšek v roli pana Dvořáka, jehož zácvik coby zaměstnance krematoria přechází od fyzické nevolnosti v postupnou otrlost, ba rozkoš z vykonávané profese.
Za skvělý režijní nápad lze považovat „obcování“s třemi kontrabasy, nejenom solidně muzikantsky rozezvučenými, vždyť nástroje představují i vánoční stro- meček či přichystané mrtvoly v krematoriu. K nezapomenutelným výjevům patří návštěva boxerského zápasu, kam Reinke pozve Kopfrkingla i jeho syna, aby se řádně pochlapili. Pod pódiem stojí naproti sobě u kontrabasů dvě ordinérní paničky, které na nástroje v naléhavém rytmu brnkají a přitom věru nikoliv něžně povzbuzují muže obráceného k nám zády. Ten svým poskakováním simuluje pohyby boxera v akci a nad ním na jevišti sedí zmiňovaní přihlížející. Připomeňme ještě herečky Pavlu Gajdošíkovou aMarkétu Harokovou, které střídáním menších rolí přispívají k vyrovnanému mnohohlasu, podporujícímu Lichého sólo.
O aktuálnosti inscenace nemůže být pochyb, umělecký účinek směřuje k drtivé reflexi napjaté atmosféry, kterou dnes v Evropě pociťujeme.
Inscenace Spalovače mrtvol pod režijním vedením Jakuba Nvoty v ostravském Divadle Petra Bezruče se opírá o vynikající výkony hereckého souboru a také o skvělý hudební nápad.
Spalovač mrtvol
Autor je divadelní kritik