Zlato v těle Tycha Braha

Slavného rudolfínského astronoma a alchymistu obestírá nová záhada. V jeho těle se našly vysoké koncentrace zlata. Jeho smrt však vysvětlit nemohou.

Když čtyřiapadesátiletý Tycho Brahe 24. října roku 1601 umíral, měl v těle až stonásobně vyšší koncentrace zlata, než je běžné u dnešních lidí.

Vyplývá to z nové studie dánských a českých vědců zveřejněné ve vědeckém časopise Archaeometry. Ve vzorcích vlasů slavného Dána odhalily citlivé analýzy stopy dalších kovů, například železa, kobaltu, arzénu a stříbra.

Náhlá smrt Tycha Braha vyvolala i daleko od rudolfínské Prahy spekulace o tom, že byl otráven. Přispěl k nim i William Shakespeare, který astronoma a jeho dílo zjevně znal a podezřelé okolnosti jeho skonu zmiňuje ve vydání dramatu Hamlet z roku 1603.

O Brahových posledních dnech se dochovala tři dobová svědectví. Jedno podal ve svých zápiscích astronom Johannes Kepler, druhé Brahův lékař Jan Jesenius a třetí mladý německý lékař Johannes Wittich.

Všichni tři píší, že Brahe nemohl močit a jeho zdravotní stav se rychle zhoršoval. Wittich připisuje tento problém ledvinovému kameni uvízlému v močových cestách.

Proto převládl názor, že Brahe zemřel na následky zánětu močových cest. Onemocněl prý během hostiny u Petra z Rožmberka, kde si dlouho nemohl „odskočit“, protože mu dvorská etiketa zakazovala vstát od stolu dříve než císař. Mnozí badatelé však upozorňovali na fakt, že poškození ledvin je typickým projevem otravy rtutí.

Exhumace ostatků

V roce 1901 otevřeli vědci při příležitosti třístého výročí Brahova úmrtí astronomův hrob v pražském kostele Panny Marie před Týnem a z jeho těla odebrali vzorky k analýzám. Ty později odhalily vysoké koncentrace rtu- ti ve vzorcích jeho vousů a oživily spekulace o vraždě. Mezi podezřelými figuroval Brahův spolupracovník Johannes Kepler nebo mladý dánský král, s jehož matkou měl údajně Brahe milostné pletky.

V roce 2010 byl Brahův hrob otevřen podruhé. Odebrané vzorky vlasů, vousů, zubů, kostí a textilií pak byly podrobeny analýzám nejmodernějšími metodami. Z těch v roce 2012 vyplynulo, že Brahovy vousy zvýšená množství rtuti neobsahují!

„Je vyloučené, aby byl Tycho Brahe zavražděn,“prohlásil vedoucí výzkumného týmu Jens Vellev z univerzity v Aarhusu. „I kdyby měl v těle jiný jed, my bychom ho našimi analýzami odhalili.“

Příčiny smrti astronoma proslulého pozorováním supernovy, jež vzplála na obloze v roce 1572, studiem pohybu komet nebo upřesněním dráhy planety Mars tak i nadále halí tajemství. Svou roli tu mohla sehrát Brahova záliba v alchymii.

Nevíme jistě, jestli on sám experimentoval v laboratoři, nebo zda se předchůdkyni moderní chemie věnoval jen teoreticky. Pobyt v laboratoři by však po sobě nechal v organismu jasné stopy. Proto provedl česko-dánský tým celou řadu dalších analýz.

Co způsobil mosazný nos

Vědci neměli jednoduchou úlohu. Po exhumaci v roce 1901 byly sice ostatky uloženy do cínové rakve, ale předtím tělo leželo tři staletí v zemi. Dostávaly se do něj prvky nejen z okolní zeminy, ale také z podzemní vody.

Složitost situace dokresluje poměrně vysoký obsah mědi ve vousech, ale nikoli v kostech nebo zubech. Na vině je tentokrát Brahova protéza nosu. Na sklonku roku 1566 se tehdy čerstvě dvacetiletý Brahe utkal v souboji s Manderupem Parsbergem a přišel o nos. Tehdy bylo běžné, že si podobně postižení vypomáhali protézou z vosku. O majetném Brahovi se tradovalo, že si nechal vyrobit protézu ze slitiny zlata a stříbra.

Při exhumaci v roce 2010 se protéza nenašla, ale vědci si na lebce všimli zelenavých skvrn v oblasti nosu. Odebrali malý kousek nosních kůstek, v kterém pak analýzy odhalily zvýšený obsah mědi a zinku. Protéza tedy nebyla z drahých kovů, ale z mosazi. Za tři staletí protéza kompletně zkorodovala a nezbylo z ní nic. Uvol- něné ionty mědi ale obarvily kosti a zachytily se ve vousech.

Tycho Brahe měl v těle nápadně zvýšené koncentrace mnoha prvků. Jak ale vyplynulo z analýz vlasů a vousů, v posledních týdnech života mu v těle těchto prvků ubývalo. Čeští a dánští vědci to vysvětlují tím, že se prvky dostávaly Brahovi do organismu, když připravoval léčebné lektvary.

Brahe byl velkým obdivovatelem renesančního lékaře Paracelsa a po jeho vzoru připravoval elixíry obsahující škálu anorganických látek. Proslavil se lektvarem označovaným jako Elixir Tychonis. Je pravděpodobné, že dokud byl Brahe zdráv, tak se přípravě elixírů věnoval a přitom se mu dostávaly do těla i různé kovy. Když mu pak zdravotní stav výrobu nedovoloval, organismus se těchto látek zbavoval.

Zlatá záhada

Nejnápadnějším rysem „minerálního profilu“Tycha Braha je vysoký obsah zlata. To překračuje až stonásobně hodnoty běžné v organismu současných lidí. Vzácný kov se do těla nemohl dostat z okolní půdy.

To znamená, že Brahe byl vystaven velkým dávkám zlata při- nejmenším v posledních pěti až deseti letech života.

Cest, jakými mohlo zlato proniknout do astronomova organismu, se nabízí několik. Zlato bylo v tehdejší vyšší společnosti hojně používané a Brahe, který vlastnil plnou setinu celého dánského království, patřil k pohádkově bohatým lidem. Mohl jíst zlatými příbory ze zlatých talířů a mohl popíjet luxusní víno s příměsí lístků z tenké zlaté fólie. Zlato mohlo být součástí receptur elixírů, které Brahe připravoval a přitom je ochutnával. V posledních několika týdnech života však i přísun zlata do astronomova těla ustal a organismus se začal kovu zbavovat.

Zátěž organismu kovy včetně zlata však byla u Braha celkově tak slabá, že zcela jistě nezpůsobila jeho zdravotní potíže či smrt.

Jiní vědci takové štěstí neměli. Například Isaac Newton pravděpodobně doplatil na to, že zkoumané látky ochutnával. „Silná, nakyslá a nepříjemná,“poznamenal si například o chuti rtuti. Pravděpodobné projevy otravy rtutí kulminovaly u padesátiletého Newtona v letech 1692 až 1693, kdy se podle svědectví současníků choval jako šílenec.