Velká válka: zoufalý život v zázemí
Totální charakter první světové války brzy pohltil nejen miliony odvedených vojáků, ale i všechny ty, kdo zůstali v zázemí. Už od podzimu 1914 docházelo k prvním úsporným opatřením v oblasti potravin.
Tuhé zimy let 1916 a 1917, britská námořní blokáda, válečné operace na haličských obilnicích i komplikované vnitřní uspořádání dualistické monarchie, které neumožňovalo přesměrovat uherskou zemědělskou produkci do jejích západních částí, pak rok co rok prohlubovaly původní stav příležitostného nedostatku až do situace hrozící akutním hladomorem. I ti největší váleční nadšenci tak během let 1917 a 1918 propadali větší a větší skepsi.
Na vině je stát i zbrojní podnikatelé!
Neustále se vyostřující materiální krize pak stála v pozadí ostrého štěpení společnosti. Stát, který nebyl s přibývajícím časem schopen zajistit ani ty nejzákladnější životní potřeby, vyžadoval od svých občanů nejen loajalitu a válečné nadšení, ale i neustále se zvyšující pracovní výkony. Miliony odvedených mužů byly nahrazeny ženami nejen v průmyslu, ale i ve veřejné správě a samosprávě.
Rozevíraly se sociální nůžky, kdy proti mase zbídačených dělníků či úředníků Prvomájový průvod, který prošel Prahou 1. května 1918, stáli bohatnoucí zbrojní podnikatelé, venkovští sedláci čiměstští šmelináři. Desetitisíce často židovských válečných uprchlíků z Rusy okupované Haliče nadále vyostřovaly napětí v obcích, ve kterých probouzely tradiční antisemitské stereotypy.
Každodenně zakoušená válečná bída tak rozložila nejen loajalitu k habsburskému státu jako celku, ale často i soudrž- nost jednotlivých měst a vesnic. Vlna stávek a občanských nepokojů v letech 1917–1918 proto střídavě cílila jak na stát, tak i na podnikatelské elity nebo na místní starosty. Rozpad předválečných sociálních vazeb i elementární důvěry na nejnižší, mezilidské úrovni tak jen dokreslil naprostý kolaps „velkého světa“diplomacie a válečných front.