Mějme se rádi
nec neopomněl poznamenat – „názor načichlý sluníčkářskou propagandou“, přiznejme si propagandou nikoli předurčenou k úspěchu.
Posluchačům Ortelu je jistě jedno, že sem brambory přivandrovaly bůhví odkud a teď se tu roztahují na našich talířích a berou prostor našemu tradičnímu prosu a plackám nekvašeného chleba. A ani proti současné migraci mandarinek na štědrovečerní stůl námitky jistě nemají. Používají Vánoce, stejně jako českou vlajku a husitské chorály, jako pilíř, o který opírají svou národoveckou ideologii. Je jim jedno, že jako všechno všude jsou i naše Vánoce směsí zvyků různých kultur a historických epoch. České tradiční Vánoce stojí v jejich představě proti multikulturalismu a globalizaci. A přemýšlející člověk tudíž začíná mít problém, jak se k nim postavit. Jako
Putna
Středa Baldýnský by bylo stále těžší a těžší je milovat. Všimněte si, jak se v posledních letech o Vánocích píše špatně. Jako o svátcích shopping mallů, rozchodů, televize, zboží, spěchu, odcizení, masového vraždění ryb a genocidy stromků, depresí, soutěživosti a stále stejných televizních pohádek. To poslední, co vždycky autorům vánočních zamyšlení zbývalo na závěr, to povšechné vybízení k naplňování „pravého ducha Vánoc“, „zastavení se“, „věnování času svým blízkým“a „pomožení lidem v nouzi“už letos našlo útočiště jen na stránkách těch nejubožejších ženských časopisů. Vánoce v podání elity už působí skoro jako společný nepřítel.
Jenže já si myslím, že je škoda je ortelovcům nechávat. České Vánoce jsou obdivuhodný rituál národa, který před třiceti generacemi málem neexistoval, který si musel
Čtvrtek Rejžek znovu vybudovat jazyk, vymyslet desetitisíce slov, vytvořit kulturu a dokázal si ji uchránit až dodnes. Na to můžeme být pyšní. A proč by měla myšlenka národa a společného jazyka stát proti globálnímu světu? Ten ji v něčem ohrožuje, ale v jiném obohacuje, můžete v něm krásně žít a být přitom Čech. Na české Vánoce můžeme být pyšní, i když jsou brambory z Ameriky, kapr z Číny a stromeček z Německa. Jsou domov, který si můžeme odnést kamkoli. A zpívat vánoční mši Jana Jakuba Ryby, kterou nikde jinde nemají. Se sborem lidí, se kterými máte něco společného. TOMÁŠ BALDÝNSKÝ
Pátek Šustrová Sobota Hanák