Matematiku nenašprtáte ani neokecáte

Problémem výuky matematiky rozhodně není memorování a nedostatek požadavků na tvůrčí přístup. Právě naopak. Zádrhel je v tom, že matematiku není možno našprtat ani okecat. Proto je u lidí považujících se za intelektuály v takové nemilosti. Matematika je jediný předmět (s jednou výjimkou, o které se ještě zmíním), který po žácích požaduje, aby získané teoretické vědomosti okamžitě prakticky aplikovali. Dozvědí se teorii, seznámí se s postupy a vzápětí musejí řešit příklady.

Pokud by MŠMT chtělo zavést povinnou maturitu z matematiky pro všechny středoškoláky, muselo by výuku upravit tak, aby se matematika učila stejně jako ostatní předměty. Obsahem maturitní zkoušky by musely být životopisy význačných matematiků, data publikování významných matematických objevů, citování definic, vět a lemmat, možná občas nějaký jednoduchý důkaz. Pak by mohli zkoušku složit i pilní žáci, kterým to zrovna moc matematicky nepálí nebo ji k výkonu svého povolání nebudou „potřebovat“. Stejně jako ti, kteří v tomto duchu nebudou potřebovat biologii, zeměpis, historii, chemii, fyziku nebo literaturu. Něco z toho určitě „nepotřebuje“naprostá většina studentů. Problém trochu je, že tomu, kdo umí a ví jen to, co potřebuje, se říká fachidiot. Vzdělanec se říká lidem, kteří vědí mnohem víc, než „potřebují“, a to jim umožňuje pochopit, co všechno ještě nevědí.

Tím předmětem, který se vlastně podobá matematice, byla pracovní výchova na základní škole, které jsme, jak pamětníci vědí, říkali dílny. Do dneška vím, jak se který nástroj správně drží, jak se s ním pracuje a jak se při práci s ním správně stojí. Protože mi však chybí praxe, manuální zručnost, dobré oko a potřebná trpělivost, ani po více než padesáti letech nejsem schopen cokoli uříznout rovně nebo spojit do pravého úhlu. A to, že moje diplomka byla z matematické statistiky, mi v tom vůbec nepomůže. Dopisy jsou redakčně kráceny