Exotika schovaná v Žebráku
Galeristka Hana Jirmusová-Lazarowitz letos na jaře náhodou objevila informace o tvorbě malíře Jaroslava Hněvkovského: „V regionální příloze Mf DNES jsem si četla tipy na víkend a zaujala mě reprodukce obrazu, kde byly dvě mulatky na pláži pod palmami a u toho popiska, že je to obraz Jaroslava Hněvkovského ze stálé expozice v Městském muzeu v Žebráku. Když jsem tam přijela, bylo to jako zjevení. V jednom sále výstava minerálů – a o pár metrů dál obrazy Jaroslava Hněvkovského z Cejlonu a Indie. Některé jsou součástí stálé expozice, ale většina byla roky uložena v depozitáři. Nabídla jsem vedení muzea, že uspořádám velkou výstavu u nás, v Egon Schiele Centru v Českém Krumlově, a jim se ten nápad moc líbil,“vzpomíná galeristka na první setkání s malířem, který pocházel z obce Žebrák a zemřel před šedesáti lety. V létě připravila Hana Jirmusová-Lazarowitz výstavní trilogii, která má společné téma: malíř daleko od civilizace. Současnou generaci reprezentuje český malíř Otto Placht, který od 90. let jezdí do Jižní Ameriky, a peruánský výtvarník Dimas Paredes Armas.
Součástí retrospektivy Jaroslava Hněvkovského v Českém Krumlově jsou jeho obrazy, dopisy a deníky. V odborné literatuře je tento autor zmiňován jen okrajově, většinou v souvislosti se svým zkušenějším kolegou, Otakarem Nejedlým. V roce 2013 se konala v Západočeské galerii v Plzni výstava Palmy na Vltavě, kde kurátor Tomáš Winter představil několik českých malířů, kteří se ve své tvorbě inspirovali exotickými motivy. Podle Wintera donedávna nebylo známé, že se dochovala značná část pozůstalosti Hněvkovského, proto na výstavě nebyl zastoupen.
Informace o životě a díle Jaroslava Hněvkovského lze dohledat v knize jeho neteře Ludmily Justlové Malíř Indie ( nakl. Cassandra, 1994) nebo ve vzpomínkách Otakara Nejedlého, které vyšly v Nakl. čes. výtv. umělců pod názvem Malířovy toulky po Evropě, Cejlonu a Indii a kde je řada odkazů na společné zážitky.
Podle indologa Martina Hříbka byli Hněvkovský a Nejedlý mezi prvními českými malíři, kteří se na počátku 20. století vypravili do Indie. „Předpokládám, že je lákala hlavně příroda, venkov, ale také se chtěli určitým způsobem vymezit proti evropské civilizaci. Ostatně je to zřejmé z dopisů, které Hněvkovský posílal domů. Na jednu stranu je kritický vůči Evropanům, na druhou stranu je svým způsobem potřebuje, obzvlášť když nemá peníze, což bylo skoro pořád. V dopisech zmiňuje, jak ho britské rodiny zvaly na oběd nebo jak u nich pár dnů nebo i týdnů bydlel,“vysvětluje Martin Hříbek.
Výuka u Thákura
První pobyt Hněvkovského v Indii byl ve znamení objevů a velkých dobrodružství. Napodruhé se do Asie vypravil díky pozvání Rabíndranátha Thákura, který byl zakladatelem univerzity v indickém Šantí Nikatanu. Podle Martina Hříbka byla výuka zdarma pro příslušníky různých kast. Zájemci o studium se mohli přihlásit na umělecké nebo humanitní obory. Univerzitní výuka však pro Hněvkovského nebyla dost svobodná. Musel dodržovat osnovy, respektovat školní řád. Malíř se po několika měsících s Thákurem pohádal a odjel. Jako památku na časy v Šantí Nikatanu si do Čech přivezl desítky obrazů, včetně portrétu studentky Rání.
V roce 1970 se konala v Náprstkově muzeu v Praze retrospektiva Jaroslava Hněvkovského, kam přijela i jeho bývalá studentka Rání Mukherdžíová, ředitelka kalkatské akademie výtvarných umění. Na vernisáži vyprávěla, jaké bylo studium u Hněvkovského, který v Šantí Nikatanu učil evropský způsob malby. Často prý vyučoval v plenéru, polonahý, s turbanem na hlavě. Na dveřích jeho ateliéru byla čtyřmi napínáčky připíchnuta mapa Evropy. Železný hřebík označoval na mapě Prahu. Pro malíře dobrodruha to byl jediný záchytný bod v jeho životě.