Ještě tisíc let

Jeden z nejpozoruhodnějších výroků letošního roku patří nejznámějšímu žijícímu vědci. Britský teoretický fyzik Stephen Hawking (74) v rámci své přednášky na Oxfordské univerzitě překvapil posluchače proroctvím, že lidstvu zbývá nanejvýš tisíc let existence na Zemi. Pokud nenajdeme vhodnou planetu pro pokračování života, jednoduše vyhyneme kvůli nukleárním válkám, globálnímu oteplování či smrtícímu viru.

Profesor Hawking vidí problémy v globalizaci a ve stále rychlejších technologických změnách, které způsobují zánik tradiční výroby, pracovních míst, a to i na úkor střední třídy, na druhé straně umožňují malé skupině jednotlivců vydělávat obrovské zisky s pomocí jen několika málo lidí. Potíž prý není jen v tom, že se zvyšuje nerovnost, ale pro spoustu lidí mizí příležitost, jak vydělat peníze.

Z této apokalyptické vize vyplývá, že Hawking zřejmě nevidí pro lidstvo řešení na Zemi, a proto navrhuje, aby se člověk vydal na cestu ke hvězdám. Naši planetu, kde prý kdysi byl ráj, člověk, jemuž někteří filozofové a umělci místo homo sapiens říkají horror sapiens, veden svojí věčnou hloupostí a hamižností, dokázal fatálně proměnit tím nejhorším směrem. Dá se říct, že kde probíhá lidská činnost, příroda trpí a zaniká, zatímco v místech, která člověk opustí, příroda ožije. Příkladem je ato- mová katastrofa v Černobylu. Ta bolela pouze lidi. Tamní příroda, které radioaktivita nevadí, ale jásá, že konečně má pro sebe místo, odkud člověk odešel. Vědecké analýzy uvádějí, jak se fauna i flóra v této zóně obohatily. Zde se vlk nebojí, že dostane kulku do hlavy, a broukům nehrozí, že by na ně někdo stříkal sprejem.

Není náhodou člověk sám ten zmutovaný a smrtící vir, o němž Hawking mluví? Když vidíme, jak člověk již mnoho staletí, minimálně od doby renesance, plundruje přírodu, zamysleme se, zda v nějaké vzdálené galaxii už neexistuje planeta, kterou člověk zničil předtím, než se přistěhoval na tu, kterou obývá dnes. A zda tu nešťastnou planetu v dalekém vesmíru, kterou si vyhlídne pro pokračování své existence, nezačne – stejným způsobem jako Zemi a ještě větší rychlostí – také devastovat. Podle této logiky pak postupně zničíme každou obyvatelnou planetu v celém vesmíru. Pokud tohle je alternativa pro lidstvo, tak nejlepší by bylo skutečně vyhynout jako dinosauři už zde na Zemi.

Nebylo by přece jen rozumnější prozkoumat do hloubky a upřímně všechny možnosti vedoucí ke změně, k nějaké korekci, abychom zůstali tam, kde jsme, a přitom nevymřeli? Za pokus by to stálo. Nemáme ani co ztratit. Přinejlepším zjistíme, že ve své historii lidstvo již zažilo období, kdy dokázalo žít důstojně, přitom k tomu nepotřebovalo ničit vzduch, půdu a vodu, takže pojďme hledat cesty k podobné formě uspořádání. V nejhorším však dospějeme k názoru, že osudová chyba se stala už při vzniku, v době stvoření člověka.

Když vidíme, jak člověk již po staletí, minimálně od doby renesance, plundruje přírodu, zamysleme se, zda v nějaké vzdálené galaxii už neexistuje planeta, kterou člověk zničil předtím, než se přistěhoval na tu, kterou obývá dnes