Prokletí pravidel

Pod německým svícnem největší tma

Již několik dní bezpečnostní složky v Německu usilovně pátrají po pachateli pondělního útoku na vánoční trh v Berlíně. Najít útočníka, který se na svůj čin zřejmě dlouho připravoval, není jistě jednoduché. Zatím jsme tak především svědky odkrývání slabých míst ve fungování státu a jeho institucí.

Čím víc toho totiž víme o identitě a pozadí domnělého útočníka Tunisana Anise Amriho, tím více otázek se objevuje. Například, proč nebyl kvůli své kriminální minulosti již dávno vyhoštěn? Proč policie, která věděla, že se snaží obstarat si palné zbraně, a měla informace, že chystal ozbrojený útok, proti němu dřív nezasáhla? Jak se mohlo stát, že začátkem měsíce po něm ztratila jakoukoli stopu?

Jako pomyslný vrchol pak lze označit, když se ministr vnitra nejlidnatější německé spolkové země Severního Porýní – Vestfálska Ralf Jäger veřejně zřekl jakékoli odpovědnosti za Amriho. Odůvodnil to tím, že hledaný Tunisan prý sice byl registrován v jeho zemi, nicméně většinu času pobýval v německé metropoli. Jinými slovy odpovědnost za to, že vše došlo tak daleko a nebylo včas zakročeno, nese regionální vláda v Berlíně, která to pochopitelně odmítá.

Tento ping-pong v mnohém připomíná přehazovanou, jakou po mnoho let předváděli politici v Belgii a především v jeho metropoli Bruselu. Starostové několika městských částí spolu nedokázali komunikovat, ostře si střežili, aby jim nikdo nezasahoval do jejich hájemství, nepředávali si důležité informace. Tak mohlo v bruselském Molenbeeku vyrůst jedno z center radikálního islámu v Evropě a nebýt listopadových útoků v Paříži, možná by si toho nikdo nevšiml.

Dobře, Belgie byla po desetiletí paralyzována jazykovými a kompetenčními spory mezi centrálou a regiony. Ale Německo? Všichni tam mluví jedním jazykem, vláda má výraznou podporu v parlamentu, země má tradici dodržování zákonů. Zřejmě ale ne všech a pokaždé. Robert Schuster