Betlém v Kašperkách opět září

Šumavské městečko se od letoška pyšní skoro 160 let starým betlémem, opraveným místními truhláři

Čtyři měsíce letos pracovali kašperskohorští truhláři Miroslav a Zdeněk Kůsovi na renovaci ojedinělého skříňového betlému, uloženého ve značně zdevastovaném stavu desítky let vmárnici místního kostela svaté Markéty. Jen několik zachovalejších figurek bylo k vidění v místním muzeu.

O letošních Vánocích už mohou zájemci vzácný a délkou 4,5 metru v Česku zřejmě největší skříňový betlém obdivovat v kostele kompletní v plné kráse. Všech 26 figurek dostalo podobu, která pokud možno co nejvíc odpovídá verzi, již jí vdechl před 157 lety autor celého díla, místní truhlář a řezbář Prokop Mack.

Dílna plná figurek

„Figurky vysoké 60 až 70 centimetrů byly rozmlácené, špinavé, v lepším stavu byla z nich jen část, která byla vystavena v muzeu. Co vám budu povídat, byla to piplačka. Ale máme z ní ohromnou radost,“říká Miroslav Kůs, který se se synem Zdeňkem zaměřuje v jejich kašperskohorské díl- ně, kterou mají jen kousek za rohem pod náměstím, především na renovaci historického nábytku.

Figurky z lipového dřeva museli Kůsovi napřed zbavit starých barev, opravit a dodat polychromii, tedy novou vrstvu směsi různých kříd a lepidel, která vytváří hladký povrch a zakrývá strukturu dřeva. Na to teprve přijde klihová barva.

Skříň, tady „bednu“, jak říkáMiroslav Kůs, bylo nutné rozebrat a po částech opravit. To prý nebylo tak složité. Větší práce byla s jednotlivými figurkami. Od června do září tak měli truhláři svůj ateliér doslova plný betlému.

Navíc vzácné řezbářské dílo bylo sice téměř kompletní, ale až na tu nejdůležitější část. Chyběly postavičky svaté rodiny. Truhláři je vypátrali až pomocí internetu v nedalekém Zavlekově, jenže jejich majitelé je odmítali vydat, půjčit, dokonce i ukázat. Takže Ježíška, Josefa a Marii bylo nutné s pomocí místního řezbáře, který dodal korpusy figur, vyrobit podle fotek úplně znovu.

Zvláštní kapitolou je historie betlému. Nejsou o něm žádné historické záznamy. Předválečný kašperskohorský učitel a autor sbírky německých pověstí a pohádek Hans Kollibabe uvádí vznik v roce 1859. Popisuje, že betlém byl završením pohnutého osudu truhláře a řezbáře Prokopa Macka, který zemřel onoho roku na Vánoce – den po dokončení všech figurek.

Poslední dílo řezbáře Macka

„Odměnou dostal mrtvý mistr slavnostní pohřeb, při kterém ho vyprovodili vděční lidé ze široka daleka. Umělecký výtvor Proko- pa Macka žije až do dnešních dnů a rok co rok je možno obdivovat ho v radostný a blažený čas Vánoc tam v kašperskohorském farním kostele,“cituje předválečná slova učitele Kollibabeho web Stará Šumava.

Mack tehdy sídlil přes ulici, jen kousek od nynější dílny truhlářů Kůsových. A Miroslav se Zdeňkem jdou tak trochu v jeho vlasteneckých stopách. Nejen že opravili skoro zapomenutý betlém, ale téhle zakázce předcházela možná ještě prestižnější práce – podíleli se na renovaci unikátní „archy“, gotického skříňového oltáře z konce 15. století, uloženého v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách.

Dřevo mají v rodině

„Miroslav Kůs už dávno před lety pomáhal s renovací oltáře tady v našem kostele a vzpomněl jsem si pak na něj, když jsme potřebovali rekonstruovat jednu z našich nejvýznamnějších památek, gotický skříňový oltář Panny Marie Ochranitelky,“popisuje historik muzea Vladimír Horpeniak čtyři roky starou genezi záchrany vzácné památky.

Kůs starší je v rodině ze třetí generace truhlářů. Syn Zdeněk tedy ze čtvrté. Dílna s domem, kde se truhlářství nachází, je po dědovi, který přišel po válce do Kašperek jako novousedlík po vyhnání zdejších německých obyvatel. Rodina Kůsových pochází ze šumavské vsi Stachy-Kůsov, ležící v sousedství Zadova.

Miroslav Kůs má v živnostenském listě také oprávnění, kterým disponuje málokterý kolega v oboru – restaurování děl z oboru výtvarných umění. „Bylo mi odpuštěno akademické vzdělání,“komentuje to Kůs.

Má ale také povolení na nákup a prodej kulturních památek. Vzpomíná, jak se v téhle souvislosti ozvali před časem nějací čínští obchodníci, kteří chtěli od Kůse razítko na legalizaci vývozu jakési dřevěné památky z Česka. „Hnal jsem je svinským krokem. Nejsme na nikom ani ničem závislí. Nepotřebujeme se nikomu podbízet, dělat nějaké podvody. My jsme boží, děláme, co chceme, co považujeme za férové a čestné, a nenecháme se nikým úkolovat,“komentuje filozofii svého podnikání.