Bojoval s nacisty. Navzdory stáří
Ve dnech, kdy občané jen dva měsíce staré Československé republiky nakupovali dárky a chystali oslavy vánočních svátků, vstoupil do služby v armádě nového státu další důstojník. Přestože
strávil celou první světovou válku v uniformě rakousko-uherského důstojníka, jako rodilý Čech se s republikou identifikoval a v budoucnu měl na její oltář položit nejvyšší oběť.
Narodil se 23. září 1877 na pražském Žižkově. Prvního října 1899 nastoupil vojenskou prezenční službu jako jednoroční
Ambrož František
povýšen 1. července 1919. Nejdříve velel u svého pluku 1. korouhvi a 18. června 1921 byl jmenován zástupcem velitele pluku. Na podplukovníka jezdectva ho povýšili 21. července 1923, nové působiště mu určili 1. prosince 1924. Přemístili ho k jezdeckému pluku 3 v Nových Zámcích.
Dlouhá léta frontové služby se však začala projevovat na jeho zdravotním stavu. Po přezkumu byl 1. července 1925 ze zdravotních důvodů poslán na roční dovolenou, definitivní verdikt přišel o rok později. Dne 20. července 1926 jej zdravotní komise prohlásila nezpůsobilým řadové služby a 30. prosince téhož roku byl poslán do výslužby. Po desítkách let v uniformě šel do civilu a žil pak v Praze. Když se 5. května 1945 po vypuknutí Pražského povstání ozvala výzva Rozhlasu dobrovolníkům, blížila se Františku Ambrožovi sedmdesátka. Penzionovaný důstojník však nehleděl na věk a okamžitě přispěchal zapojit se do boje. Pro veterána první světové války to byl boj poslední, při obraně rozhlasu utrpěl smrtelné zranění, jemuž ještě 5. května podlehl. František Ambrož drží smutný primát jako nejstarší československý důstojník, který padl během Pražského povstání. Jeho ostatky leží v rodinné hrobce na Vinohradském hřbitově.