Zlobíš? Nepojedeš nikam

Evropský parlament má 751 členů a hned po indické sněmovně se pyšní titulem největšího parlamentního tělesa na světě. Tomu také odpovídá i rozbujelý jednací řád. Jen jeho dílčí novela, která byla na sklonku roku přijata, čítá úctyhodných 297 stran. Unijní ptydepe, jímž je norma psána, samo o sobě příliš počtení nepřináší. Nemusíme ale nutně po vzoru Václava Klause přirovnávat Evropskou unii k RVHP, abychom si všimli, že tu stejně jako za dob socialistického paktu naštěstí zůstává prostor pro čtení mezi řádky.

Pozorného čtenáře tak hned napadne, že ačkoliv by se do pléna europarlamentu vešly skoro čtyři české sněmovny, nakonec se jeho fungování dá docela obstojně popsat pomocí obyčejného školního řádu. Tak jako ve škole existují jednotlivé třídy, jsou v evropské sněmovně politické rodiny, do nichž se poslanci druží. A v každé europartaji najdeme premianty, průměrné žáky, potížisty i vyložené sígry. I na ně ovšem nový jednací řád pamatuje. Nově zakazuje třeba rozbalování transparentů nebo nošení triček s politickými prohlášeními. Ne že by ve škole děti mávaly nějakými hesly. Ale tričko s nápisem za minulého režimu také dráždilo, zvlášť pokud šlo o název kapely, o jejíž existenci Rudé právo mlčelo a angažované pedagožky tak ztratily přehled, zda náhodou nejde o nějaké západoněmecké nebo americké výtržníky.

Mávání transparenty bude moci nově předseda Evropského parlamentu (rozuměj ředitel) trestat vyloučením z účasti na meziparlamentní skupině, a to až po dobu jednoho roku. Zní to úřednicky, ale dopad to má velký. „Meziparlamentka“odpovídá za kontakt s exotickými sněmovnami a oblíbené jsou také výlety – letos třeba do Keni nebo Uruguaye. Školní terminologií řečeno: Zlobíš? Nepojedeš nikam!

Oblíbenou dovolenou a příležitostí ulít se jsou pro europoslance také takzvané „fact-finding visits“– letos namátkou do Argentiny, Koreje nebo Bangladéše. Exotika s nádechem objevování cizích krajin bude fungovat i nadále. Europoslanci budou ale muset sepsat z každé cesty report a odevzdat ho svému předsedovi. Což není nic jiného než variace na žáky nenáviděné téma slohové práce „Co jsem dělal o prázdninách“. A do třetice – nová pravidla platí i pro takzvané trialogy, tedy situace, kdy se za zavřenými dveřmi sejdou vybraní poslanci se zástupci členských států (rodičů), aby se dohodli, co a jak schválit. Čili stará známá školská rada po bruselsku.

Jedno ovšem v europoslanecké škole chybí. Frekventanty nikdo na čtenářskou, natožpak politickou gramotnost netestuje, žádná studie PISA pro evropskou sněmovnu neexistuje. Nakonec je to možná dobře. Ne že by mezi europoslanci nebyli i ti aktivní a schopní. Na rozdíl od škol, kde hrozí reparát, je ale možné Evropským parlamentem celkem bez problému proplouvat. A zatržený výlet je asi tím nejtěžším trestem, který „známé firmy“na dlouhou dobu mohou čekat.

Europoslanci budou muset sepsat z každé cesty report a odevzdat ho svému předsedovi. Což není nic jiného než variace na žáky nenáviděné téma slohové práce „Co jsem dělal o prázdninách“.