Sbohem a Obama
USA v Radě bezpečnosti poprvé nepodržely Izrael
Snad každý zná herce Clinta Eastwooda. Snad každý zná jeho postavu drsného Harryho, policajta, jenž nedbá na puntičkářské předpisy, ale na to, aby účinně chránil životy ohrožených. Že to odporuje formální normě? Že takto získaný důkaz je u soudu nepoužitelný? Kašlu na předpisy nahrávající pachatelům. Tak zní krédo drsného Harryho. Ve světě bývá do této role pasován Izrael. Že odporuje formálním normám, když teroristovi srovnáme dům se zemí? Že nemáme stavět osady na Západním břehu? Tak ať, ale pro nás je prioritou chránit životy vlastních občanů. Tak zní krédo Izraele.
Až dosud to byla jakási hra. Skupina států v OSN navrhla rezoluci odsuzující Izrael, ale USA ji vetovaly. Den před Vánoci tento zvyk porušily, zdržely se hlasování a rezoluce prošla. Je to vlastně rozlučkové gesto odcházejícího prezidenta Obamy. Týž Obama, který se po osm let v úřadě zdržoval přímého tlaku na Izrael, si na závěr neodpustil pomstu.
Že jde o gesto, doložila sama velvyslankyně USA při OSN. Výstavba osad „vážně podkopává bezpečnost Izraele“, řekla Samantha Powerová. Jenže aby byl ten argument věrohodný, musela by platit jistá kdyby. Když se v roce 2005 Izrael stáhl z Gazy a demontoval tamní osady, zvýšil si bezpečnost? Ani náhodou. Gazu pak ovládl Hamás a přeměnil ji v odpaliště raket ohrožujících třetinu židovského státu. Kdyby Izrael analogicky vycouval ze Západního břehu a palestinská správa se dostala na dohled od populačního těžiště židovského státu, co by asi následovalo?
Proto Izrael setrvává v roli drsného Harryho. Dělá věci, které se levici žijící v klidu Ameriky a západní Evropy nelíbí, ale Izrael je pokládá za účinné pro přežití společnosti. Je to země, kde slova jako přežití společnosti váží víc než obavy z diskriminace, což se západním progresistům nelíbí z principu. Obouvat se do židovského státu jako takového čímsi zavání, ale nandat to pravičákovi Netanjahuovi, to se ve světě pokroku nosí. Teď mu to nandal Obama. Týž Obama, jenž prosadil normalizaci vztahů s teokratickým Íránem, který teď pomáhá „normalizovat“Sýrii. To jsou paradoxy, že. Zbyněk Petráček