Náš člověk v New Yorku
Před svátky naše noviny trochu hanebně zazdily úmrtí skladatele Karla Husy. Zemřel v USA v 95 letech 14. prosince a tuzemskými médii tato zpráva jen „problikla“. Přitom skladatel, který v USA žil od roku 1954, na svou vlast nikdy nezanevřel. Nejslavnější Husovou kompozicí je symfonie Hudba pro Prahu 1968, která vznikla jako reakce na okupaci Československa. Ovšem nebyla to zdaleka jediná skladba, jíž připomínal rodnou zem, jmenujme třeba Smetanovskou fanfáru z jubilejního roku 1984.
REZONANCE
Karel Husa se narodil v Praze 7. srpna 1921, mezi lety 1941 a 1945 studoval na Pražské konzervatoři. Po osvobození pokračoval v mistrovské škole u Jaroslava Řídkého a soukromě souběžně (1942–45) studoval dirigování u Pavla Dědečka. V roce 1946 odjel na studia do Paříže, kde se jeho učiteli stali Arthur Honegger, Nadia Boulangerová či Jean Fournet. V roce 1948 se odmítl vrátit do komunistického Československa a v Paříži zůstal ještě po absolutoriu. Roku 1954 odešel do Spojených států, kde nastoupil na místo profesora na Cornellově univerzitě v Ithace (stát New York), zde setrval do roku 1992. Americké občanství získal v roce 1959. Vedle učitelských povinností se věnoval i skladbě a dirigování. Jako skladateli mu nebyly cizí postupy hudby 20. století, třeba dodekafonie, serialismus či mikrotonalita.
Jeho skladbám se v průběhu let dostalo nejrůznějších ocenění, například první smyčcový kvartet jich získal v letech 1950–51 hned několik. Za třetí smyčcový kvartet z roku 1968 obdržel Pulitzerovu cenu a koncert pro cello a orchestr byl v roce 1993 odměněn Grawemeyerovou cenou, kterou uděluje Universita v Louisville (Kentucky).
V Československu sice Husa v roce 1970 svou Hudbu pro Prahu 1968 nahrál, ale veřejného provedení se dočkala až v únoru 1990. Václav Havel v roce 1995 Karlu Husovi, jako prvnímu českému skladateli, udělil medaili Za zásluhy 1. stupně. Nahrávky jsou přístupné prostřednictvím e-shopů či streamovacích služeb.
Karel Husa na rodnou zem nikdy nezapomněl, my bychom neměli zapomenout na něj.