Nacionalisté chtějí rozbít Unii
odchod z eurozóny a nacionalizaci francouzské ekonomiky. V poslední době zaujala například slibem, že by v případě své vlády zakázala školní docházku dětem ilegálních přistěhovalců. Proč chce trestat děti za činy svých rodičů, už neupřesnila.
Le Penová by ale podle průzkumů neměla zvítězit ani v prvním kole na konci dubna. Favoritem je totiž od svého vítězství v republikánských primárkách konzervativec a bývalý premiér François Fillon, jenž si před ní udržuje několikaprocentní náskok. V druhém kole na začátku května by pak tento stoupenec volného trhu a konzervativní kato- lík mohl dostat okolo 65 procent hlasů. Sondáže se ale v poslední době často mýlí, stalo se to ostatně i v již zmíněných primárkách, kde byl Fillon považován za „třetího vzadu“.
Poté, co v prosinci oznámil, že nebude kandidovat nynější rekordně nepopulární prezident François Hollande, se rozsvítila jiskřička naděje i na levici. Kdo se postaví Le Penové a Fillonovi v první kole, ukážou až socialistické primárky v lednu, kde je jasným favoritem premiér Manuel Valls. Muž, který patří mezi socialisty spíše k pravicovému křídlu a který proslul nekompromisními postoji z doby, kdy byl ministrem vnitra. V závětří číhá i mladý kandidát liberálů, devětatřicetiletý Emmanuel Macron.
Všichni proti Merkelové?
Na rozdíl od Francie, kde prezident Hollande vzdal boj o další období, kancléřka Angela Merkelová již před měsícem potvrdila, že bude na podzim příštího roku znovu usilovat o důvěru voličů.
Ačkoli to budou již její čtvrté volby, budou pro šéfku německé vlády v mnohém odlišné od těch předchozích.
Musí totiž počítat nejenom s odporem tradičních politických konkurentů na levici či s odlivem zejména konzervativních voličů k nové protestní Alternativě pro Německo (AfD).
Jako daleko významnější by se mohla ukázat nedostatečná podpora ve vlastních řadách. Křesťanští demokraté sice svou předsedkyni Merkelovou většinově stále podporují. Jejich tradiční předvolební spojenci, bavorští křesťanští sociálové, už ale tak úplně přesvědčeni nejsou, že právě současná kancléřka je i po jedenácti letech v úřadě stále ještě lídrem, který dokáže zajistit nejenom vítězství ve volbách, ale i vůdčí roli v budoucí německé vládě.
Důvodem je výrazná změna společenského klimatu v současném Německu. Dosud nevyřeše- né problémy související s příchodem několik stovek tisíc většinou muslimských běženců do země již byly v minulých měsících samy o sobě zdrojem značného neklidu u veřejnosti. A teroristický útok v předvánočním Berlíně tuto atmosféru nejistoty ještě posílil.
Na samotnou Merkelovou klade tato situace zcela nové nároky. Pokud v minulých letech bodovala u voličů s pověstí klidné a rozvážné političky, jež se nenechává příliš strhnout průzkumy veřejného mínění, je nyní v odlišné situaci.
Veřejnost od ní totiž očekává rychlá a účinná rozhodnutí. Chce mít znovu pocit, že vláda vedená kancléřkou Merkelovou má situaci v zemi pod kontrolou.
Jakákoli rozvážnost šéfky vlády je naopak považována za projev slabosti a ignorování obav veřejnosti.
S tímto stanoviskem půjde do nadcházejících voleb AfD, která si již v uplynulém roce vyzkoušela, že voliči na podobnou rétoriku slyší. Díky tomu dosáhla ve všech regionálních volbách roku 2016 dvouciferných výsledků. Pro příští rok navíc oznámila, že bude o voličské hlasy usilovat i cílenými provokacemi, takže kampaň zřejmě bude mít i silně emocionální nádech.
Pokud by tato nová strana výrazně uspěla i při podzimních celostátních volbách, mohlo by to vést k poněkud paradoxní situaci: strana německé kancléřky by mohla vytvořit znovu vládu, a to i navzdory případným velkým ztrátám.
Už by to ale zřejmě nebyla dvoučlenná, ale trojčlenná koalice, čímž by se vládnutí nestalo jednodušší. Je pak otázkou, jestli by takovéto širší spojenectví ještě vedla Angela Merkelová.
Proruské postoje, snaha zničit Evropskou unii zevnitř a vyhraněný nacionalismus. I takové programy nabízí kandidátka francouzské Národní fronty Marine Le Penová nebo ambiciózní strana Alternativa pro Německo (AfD).