Čínu čeká mocenské střídání
PEKING/PRAHA V říši středu je to nejdůležitější událost každé půl dekády. Více než dva tisíce nejvýše postavených čínských komunistů zaplní mamutí budovu v srdci Pekingu, Velkou síň lidu na náměstí Nebeského klidu, aby stvrdili směřování nejlidnatější země světa a její druhé největší ekonomiky na další období.
Přestože do stranického sjezdu vládnoucí komunistické strany zbývá ještě takřka rok, horlivé přípravy začaly už dávno.
O tom, že ze sjezdu vzešlý ústřední výbor krátce poté v souladu s tradicí potvrdí současného lídra Si Ťin-pchinga jako generálního tajemníka strany i na druhé pětileté období, nepochybuje snad nikdo. Boj se však rozhořel o místa v mocném 25členném politbyru, 11členné ústřední vojenské komisi a ve zcela nejužším vedení země – aktuálně sedmičlenném stálém výboru politbyra. V něm se velké střídání čeká ve světle toho, že členům výboru smí být při nástupu či znovuzvolení nejvýš 67 let.
Události posledních měsíců přitom naznačují, že současný čín- ský vůdce Si Ťin-pching, jenž od přelomu let 2012 a 2013 koncentruje ve svých rukou moc z pozice prezidenta, generálního tajemníka strany i šéfa armády, se zřejmě aktivně snaží prosadit do nejvyššího vedení země své spojence. Jako prezident je Si Ťin-pching – na rozdíl od zbylých dvou funkcí – omezen ústavou pouze na dvě možná funkční období. Výsadní vliv na chod země si ale může udržet i dlouho poté, pokud se mu podaří včas na správná místa dosadit loajální spojence a pomoci jejich vzestupu ve spletité stranické hierarchii.
Zřejmě ne náhodou se tak s dostatečným předstihem před ostře sledovaným sjezdem odehrálo několik pozoruhodných povýšení nebo přesunů guvernérů čínských provincií, lokálních stranických tajemníků či lidí z ministerstev na pozice, které by mohly posloužit jako dobré odrazové můstky. Nejeden z jejich předchůdců přitom uvázl v obávaném Si Ťin-pchingově protikorupčním tažení.
Čínské mocenské střídání přichází ve zvlášť citlivém čase. V lednu se ujme Bílého domu Donald Trump, jehož dosavadní kroky, včetně bezprecedentního telefonátu s tchajwanskou prezidentkou, naznačují, že by mohl k říši středu razit o poznání tvrdší postoj než jeho předchůdce. Nejen co se týče takzvaného principu jedné Číny – navíc v době, kdy si Hongkong připomíná 20. výročí přechodu pod správu Pekingu –, ale i třeba jeho nároků v Jihočínském moři.
Příští podzim čeká vládnoucí komunistickou stranu Číny sjezd, na němž se formálně rozhodne o politickém i ekonomickém kurzu miliardové asijské velmoci.