Nejlepší vánoční dárek
Historici, archiváři, ale i novináři a všichni, které zajímá nedávná minulost, dostali letos vánoční dárek, který si budou moci rozbalit až po Novém roce. Podle kuloárních informací rozhodl minulý týden Ústavní soud nejtěsnější většinou, že ponechá archivní zákon v jeho stávající podobě. Tedy včetně napadeného odstavce 11 paragrafu 37, který umožňuje zpřístupňovat všem badatelům archivní dokumenty vzniklé z činnosti komunistických a nacistických bezpečnostních služeb, komunistické strany a jejích satelitních organizací, Národního soudu, mimořádných lidových soudů, státního soudu a státní prokuratury, vojenských soudů a vojenské prokuratury bez ohledu na to, zda obsahují nějaké osobní údaje vztahující se k živým osobám.
Spor, který skončil u Ústavního soudu, je mimořádně složitý. A není černobílý, o čemž svědčí to, že Ústavní soud jej řešil téměř tři roky. Na jeho počátku stojí příběh pana H., který byl v roce 1983 odsouzen na deset let v dnes těžko rozklíčovatelném špionážním případě.
Pan H. z důvodů, které nejsou příliš srozumitelné, nechce, aby se o jeho kauze psalo, přesněji řečeno aby si o ní kdokoliv mohl vyhledat informace v Archivu bezpečnostních složek. Když jeho vy- šetřovací svazek získali novináři z České televize, kteří jej nakonec ani nepoužili, podal na archiv žalobu, v níž požaduje kromě jiného 300 tisíc odškodnění. Spor doputoval až k Nejvyššímu soudu, který konstatoval, že archivní zákon je v rozporu se zákonem na ochranu osobních údajů, a navrhl proto Ústavnímu soudu zrušit spornou část archivního zákona.
Zrušení citovaného paragrafu by paralyzovalo bádání o československých dějinách v letech 1939–1989 a zejména o tehdejší represi. Archiváři by museli všechny dokumenty z této doby procházet stránku po stránce a důsledně znečitelňovat osobní údaje všech osob, u nichž by existovalamožnost, že ještě žijí. Nebo je složitě kontaktovat a žádat o svolení příslušné materiály zpřístupnit. Takový proces by byl z časového hlediska naprosto neúnosný, navíc by archivní dokumenty ztratily většinu své informační hodnoty. Z dějin by prostě zmizeli konkrétní lidé. Tato možnost snad byla zažehnána, i když se dá očekávat, že úporný pan H. svůj spor nyní přenese do Štrasburku.
Právo na svobodné bádání o nesvobodných dobách jistě není méně úctyhodné než právo na soukromí. Všichni badatelé by měli brát celý proces jako výstrahu a výzvu k větší odpovědnosti. Máme velmi liberální archivní zákon, ale za to, co zveřejníme, osobně ručíme.
Doufám, že se celá kauza stane předmětem nějaké podrobné právně-historické analýzy. Materiálu je již na slušnou disertační práci.
Právo na svobodné bádání o nesvobodných dobách jistě není méně úctyhodné než právo na soukromí. Všichni badatelé by měli brát celý proces jako výstrahu a výzvu k větší odpovědnosti.