Rusko na pranýři
Doping změří laboratoř. Kdo změří dezinformaci?
Rusko se přiznalo k dopingu. Ba víc. Přiznalo se, že své sportovce zvýhodňovalo systematicky. A ještě víc. Přiznalo se, že se na tom podílely orgány státního aparátu včetně federální služby FSB (de facto ruské FBI). To vše plyne z rozhovoru, který poskytla listu The New York Times šéfka ruské protidopingové agentury Anceliovičová.
Zní to věrohodně, jakkoliv tento výrok zpětně v ruských médiích relativizuje i jeho autorka. Každopádně Anna Anceliovičová není ani lobbistka, ani členka nevládní organizace, prostě někdo, kdo má na Putinův režim pifku, ale výkonná ředitelka národní agentury Rusada. Pro americký list mluvila s puncem oficiálnosti a pozoruhodné je právě to, že její slova se rozcházejí s tím, co nedávno rovněž oficiálně sdělil prezident Putin: „V Rusku nikdy nebyl státní systém dopingu ani jeho podpory, to je prostě nemožné.“Teď svět vidí, že je to jinak, ale těžko to někoho překvapí. Doping patří mezi morové rány moderní civilizace a přístup k němu odráží vztah ke společnosti obecně. Na Západě napáchal doping největší škody v profesionálním sportu, když téměř zničil slávu cyklistického závodu Tour de France. V Rusku doping jen potvrzuje státní dohled nad společností, státní zatloukání a nedůvěru k tomuto státu zvenčí.
Když se něco dlouhodobě zatlouká a pak se řekne, že to tak skutečně je, vnucuje se samozřejmá otázka: pro jaké další případy to ještě platí? Vzpomeňme na Krym, kdy Moskva zprvu popírala účast vlastních vojáků na obsazení ukrajinského poloostrova, ale pak některé z těch neexistujících vojáků vyznamenala. Nyní je svět dále a klade si širší otázky. Když Rusko navzdory předchozímu zatloukání přiznává státní účast na dopingu, jaké další obory čekají na odhalení, ba přiznání státní účasti? Platí to pro hackerské útoky na weby v cizině, včetně USA? Platí to pro cílené šíření dezinformací a falešných zpráv v elektronickém vesmíru?
Jako by posílil pocit, že odhalená role ruského státu v dopingu potvrzuje tutéž roli v digitální válce. Jako by zdůvodnil, že potřebujeme nové instituce – třeba německé Obranné centrum proti dezinformacím nebo český odbor proti dezinformacím. Tady ale brzděme koně. Doping je něco, co se dá jednoznačně prokázat v laboratoři. Totéž však neplatí pro lež v mediálních zprávách a komentářích. Tam nefungují přesně stanovené hranice mezi šířenou lží a vlastní interpretací. Proto si dejme pozor, kde končí obrana a začíná cenzura. Zbyněk Petráček