Ekonomiku může rozhodit předvolební boj
Vladimír Dlouhý (63)
Kondice domácích firem není špatná, vládní opatření či úvahy o zavedení sektorových daní ale podnikatelské prostředí zhoršují, tvrdí prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý. „Snažil bych se učinit z Česka zemi atraktivní pro práci s vyšší přidanou hodnotou. Pak tady zůstane více peněz,“říká Dlouhý.
LN Ekonomika roste, politici začínají slibovat růst mezd a platů. Je při pohledu na to, co nás čeká, namístě optimismus? Anebo se spíše máme bát současných protekcionistických tendencí ve světě či různých daňových experimentů v Česku a posilování koruny?
Jsou tři scénáře. První je, že si ještě tři až čtyři roky budeme užívat růst HDP někde pod tři procenta. Druhou variantou je, že přijde externí šok, kterým může být jak rostoucí protekcionismus ve světě, tak například krize italských bank a na to navazující stále doutnající krize eura. V takovém případě by česká ekonomika zpomalila bez otřesů někam k jednomu až jednomu a půl procentu, možná i k nule.
Nejhorší scénář by vznikl kvůli zraněním, která si způsobujeme sami. Ten by pak byl ještě horší, pokud bychom to zkombinovali s druhým scénářem.
LN Co máte přesně na mysli?
Hovořím o předvolebních slibech, které rozkolísají ekonomiku, například o sektorové dani. Vidím tu i rizika rozkolísání ekonomiky z titulu předvolebního zmatku. Rovněž existuje riziko v podobě nedávno přijatých zákonů, například novela EIA (posuzování dopadů staveb na životní prostředí; pozn. red.) nebo pokusy o novelu zákoníku práce.
Rovněž se ukáže, jak vydařená nebo nevydařená byla novela zákona o veřejných zakázkách. Třeba EIA nastavuje takové dodatečné podmínky, že tu skoro nic nelze postavit, a zpomalují investice, které jsou z hlediska růstu důležité. Poslední je pak exit z kurzového závazku ČNB, ale osobně věřím, že to ustojíme.
LN Jak vnímáte obecně větší příklon k protekcionismu, ať už v Evropě po brexitu, či v USA po zvolení Donalda Trumpa?
Česká republika musí proti protekcionismu bojovat a protestovat. Jako malá otevřená ekonomika ho nepotřebujeme. Musíme bojovat minimálně o to, abychom udrželi otevřený jednotný evropský trh.
Trumpovský problém tkví v tom, že jsme vždy říkali, že potřebujeme globální růst. Důvodem bylo, aby země, které jsou utopeny v chudobě, nevyvolávaly globální, sociální a válečné napětí. To se povedlo. Čína či Indie se za tuto dobu dostaly z chudoby takovým způsobem, jak by se to nikdy nepovedlo prostřednictvím rozvojových pomocí či vlastních pokusů. Až globalizace a tržní ekonomika umožnila těmto národům se z toho vymanit. Lidé zbohatli jako nikdy za posledních 200 či 300 let. Cenou za to bylo, že jsme relativně zchudli my ve vyspělých zemích.
Nezchudli jsme všichni, ale jen určitá skupina, střední třída, já jí říkám „bílý muž“. Vedle toho nadstandardně zbohatla velmi malá skupina manažerů, akcionářů a bankéřů. U nás to nebude jiné. Až tady vzrostou reálné mzdy, je otázkou, jestli tu zůstane Hyundai nebo Volkswagen... Ne, půjdou jinam. Pracovní místa se tu začnou ztrácet. To je nezadržitelný vývoj. LN Neznamená to, že abychom se prosadili, vzroste tlak na podbízení se levnou pracovní silou?
V dlouhém období nesmíme počítat s nabízením levné pracovní síly. Ostatně toto vyčítáme současné, ale i minulé vládní administrativě. Tím, že budeme podporovat Amazon nebo když poskytneme tak absurdní dotaci, jakou jsme teď poskytli společnosti Bosch, naši situaci nezachráníme.
Řešením bude růst produktivity podmíněný kvalitnějším vzděláním a budováním infrastruktury, především digitální či dopravní. Proto Hospodářská komora podporuje třeba výstavbu vysokorychlostních tratí. Jsem rozčilený z toho, když přitvrzujme zákony, které nám znemožňují budovat dálniční síť. Proto využíváme hesla průmysl 4.0 k tlaku na rozvoj digitalizace.
LN Sázejí investiční pobídky na podbízení se cenou?
Dnes platí, že naší konkurenční výhodou jsou nižší mzdy, ale ty by konečně měly začít růst. Ovšem na základě rozhodnutí podnikatelů a ne administrativního tlaku. Měly by růst tak, abychom stále byli konkurenceschopní. Musíme využít období pěti, možná deseti let této konkurenční výhody k tomu, abychom investovali do oblastí, které nám umožní se posunout do výroby s vyšší přidanou hodnotou. To bude znamenat růst vyšší produktivity práce a zároveň to přinese možnost růstu mezd bez ztráty konkurenceschopnosti.
LN Je reálné, aby do oblastí s vyšší přidanou hodnotou přité- kaly investice z Číny, o kterých se v poslední době tolik hovoří?
Přál bych si, aby tyto investice pomohly tomu, co jsem zmiňoval v předchozí otázce. Aby nás vytáhly do vyšších a efektivnějších výrob s vyšší přidanou hodnotou.
To se zatím neděje. Můžu jen spekulovat, proč sem jdou takové čínské peníze, do takových investic a za tak vysokých cen. Na trhu se pohybuji už dvacet let, abych věděl, že u některých těch cen nemůže mít čínský investor potenciální výnos, který je obvyklý. Musí tedy za tím být i jiné důvody. Jestli jsou politické, na to odpovědět nedokážu.
LN Jaká má být státní politika lákání investorů?
Osobně investiční pobídky nemám rád, ale pokud je tehdy nabízeli všichni kolem, museli jsme i my. Mám ale velmi silný pocit, že nyní toto období končí a myslím si, že třeba podpora, kterou nyní dostal Bosch, je přehnaná. Celou tuto politiku včetně zákona o investičních pobídkách musíme přehodnotit. Vždyť dnes už domácí podnikatelé jsou často silnější, kvalitnější, a je to vůči nim nespravedlivé. Měli bychom být přinejmenším selektivnější. Samozřejmě, že pokud přijde další GE, tedy firma, která přinese supertechnologie a právě onu vyšší hodnotu přidanou zpracováním, tak proč ne.
LN Jak se vůbec Hospodářská komora dívá na nedávno zveřejněnou analýzu vlády ohledně nadměrného odlivu zisku z českých firem do zahraničí?
Ve srovnání s dobou před rokem 2008 je skutečně vidět, že dochází k výraznému odlivu dividend. To znamená, že se tu nereinvestuje a peníze jdou jinam. To se týká hlavně bankovního sektoru, ale i strojírenských a průmyslových podniků, ovládaných zahraničními investory. Rozhodně není řešením sektorová daň, to je porušení normálního podnikatelského prostředí.
LN A nějaké konkrétní řešení?
Vytvořme pro tyto firmy možnosti, aby mohly lépe a efektivněji investovat tady. Nezhoršujme podnikatelské prostředí pro nikoho, ani pro naše podnikatele, ani pro zahraniční. Snažil bych se učinit z Česka zemi atraktivní pro práci s vyšší přidanou hodnotou. Pak tady zůstane více peněz.
LN Jak vnímáte dnešní podnikatelské prostředí v Česku?
Vidím různé problémy pro různé firmy: malé, střední i velké. Samozřejmě, že spousta malých firem říká, že největší hřích je EET; já to tak nevidím. Velkým problémem naopak jsou pokusy o novelizaci zákoníku práce, které se snaží přidat věci, které budou dále zvyšo-
Po sametové revoluci působil jako poslanec a jako poslední československý a první český ministr průmyslu.
Následně pracoval jako poradce nadnárodní společnosti Goldman Sachs, v níž působí dodnes.
V letech 2010–2012 působil u Mezinárodního měnového fondu.
V roce 2012 kandidoval na prezidenta. Pro nedostatečný počet podpisů na kandidátských peticích byl ale z voleb vyloučen.
Od května 2014 je prezidentem Hospodářské komory ČR.
jaké kondici jsou podle vás tuzemské firmy?
Naše firmy na tom nejsou špatně. Úrovní produktivity ale výrazně zaostáváme za nejvyspělejšími západními ekonomikami a nůžky se zavírají jen velmi pomalu. Potřebovali bychom například více Linetů, abychom se dostali do první ligy. Překážek k přechodu do vyšší ligy je více: kvalita podnikatelského prostředí, otevřenost ekonomiky a potřeba neustále držet konkurenceschopnost, ale i poměry v Evropě. Proto kritizuji stát za to, jaké klade překážky, když neefektivně investuje do vědy a výzkumu, jen pomalu zlepšuje školství a nebuduje infrastrukturu.
Musíme také udržet jednotný evropský trh. Současně ale využijme brexitu i dnešní krize evropské integrace, abychom zastavili regulační nesmysly přicházející z Evropy. S obchodem souvisí i sankce proti Rusku, nesouhlasím s nimi, i když jsem kvůli tomu označován z rusofila, což nejsem. Rusko tím nezměníme, sankce tak považuji za střelbu do vlastní nohy.
Lidé zbohatli jako nikdy za posledních 200 či 300 let. Cenou za to bylo, že jsme relativně zchudli my ve vyspělých zemích. Nezchudli jsme všichni, ale jen střední třída, já jí říkám „bílý muž“.