Letos ta předsevzetí konečně dodržím

Drtivá většina novoročních slibů vydrží 24 dnů. Sebelepší předsevzetí, od obligátního hubnutí a cvičení přes spoření až třeba po pravidelnou návštěvu prarodičů, zkrátka nepřežije čtvrtý týden nového roku. Ledaže sami sebe trochu zmanipulujeme, nebo lépe řečeno „pošťouchneme“.

Behaviorální ekonomové mají právě v předsevzetích přímo rejdiště svého psychologického přístupu a přišli hned s několika recepty, jak letos konečně dodržet, co jsme si už potolikáté předsevzali.

Nejlepší je využít našich vlastních slabostí. Jak uvádí profesor Cass Sunstein, recept je jednoduchý: „Udělejte si předsevzetí snadná a automatická, udělejte z nich zvyk a udělejte si je zábavná.“

V rámci vlastní iracionality má smysl začít už samotným seřaze- ním neboli prioritizací předsevzetí. Zkrátka to těžké dát na první místo, ne utopit někde vzadu a formulovat pozitivně – začít běhat, namísto jen snížit váhu.

EKONOMIE NEROZUMU

Pro naši motivaci je přitom zásadní tlak okolí, takže je účinné spojit se třeba s přáteli nebo veřejně vyhlásit své cíle na sociální síti a dělit se s virtuálními „přáteli“o úspěšný postup. Vstupem třeba do běžeckého klubu přímo apelujeme na v nás geneticky zakořeněné stádní chování. A i proto nás obvykle výrazně víc baví cvičit ve skupině než se někde potit sám v rohu. Dobře nás přitom motivuje i to, když se naopak daří pomoci někomu jinému v dodržení toho, co si předsevzal. Působí na nás totiž takzvaný efekt vzájemného altruismu.

V podobných situacích navíc přímo nesnášíme pocit porážky, neboli máme averzi ke ztrátě spole- čenské prestiže z toho, že jsme své cíle vzdali před zraky ostatních. Například profesor Dean Karlan z Yaleovy univerzity k tomu vyvinul online aplikaci StickK, kde si sami na sebe můžeme vsadit.

Pokusy na studentech ukazují, že dobře nastavená předsevzetí se promění na zvyky a dodržujeme je i tehdy, když odpadne vnější motivace. Klíčové je cíle „nepřepálit“a hlavně se nebát svůj plán kdykoliv zrestartovat. Třeba hned 25. ledna.