Postpravda a lež. Poznáte rozdíl?

PRAHA V Orwellově románu 1984 má hlavní hrdina za úkol přepisovat staré noviny tak, aby to vypadalo, že vládní politika byla celou dobu konzistentní. Vymazává všechny chyby, lži a radikální změny politického kurzu diktátorského režimu, aby náhodou někdo nezačal zpochybňovat jeho autoritu a kompetence. V dnešní době by takový člověk nesehnal práci. Na tom, co je pravda a lež, přestává lidem záležet. Proto je jedním ze slov letošního roku „postpravda“.

Fakta nahrazují emoce

Termín označuje okolnosti, kdy fakta nehrají při utváření veřejného mínění klíčovou roli – nahrazují je emoce. Klasickým příkladem je výrok vítěze amerických prezidentských voleb Donalda Trumpa, že drtivě získal nejen sbor volitelů, ale nebýt milionů lidí hlasujících ilegálně, vyhrál by i v součtu všech voličských hlasů. Byla to lež. V součtu všech hlasů nakonec prohrál Trump s Hillary Clintonovou rekordním rozdílem takřka 2,9 milionu hlasů. Přesto si dnes více než polovina republikánů myslí, že výsledek byl opačný.

Slovo postpravda bylo poprvé použito v roce 1992 srbsko-americkým scenáristou a dramatikem Stojanem Tešičem. Ještě pár let před ním ale jeho podstatu vystihl americký filozof Harry Frankfurt ve své eseji „On Bullshit“. Precizně v ní analyzuje rozdíl mezi lží a „bullshitem“, jinak hezky česky řečeno sra.kou. „Pokud někdo říká pravdu a někdo lže, pak oba hrají na opačných stranách téhož hřiště. Oba berou ohled na jim známá fakta; pouze s tím rozdílem, že jeden z nich se podřizuje autoritě pravdy a druhý tuto autoritu zavrhuje a od- mítá se podřídit jejím nárokům. ‚Bullshitter‘ tyto nároky zcela ignoruje. Neodmítá autoritu pravdy tak jako lhář a nestaví se proti ní. Prostě ji vůbec nebere na vědomí.“

Nárůst o 2000 procent

Díky mnoha vysoce postaveným „bullshitterům“si slovo postpravda získalo letos celosvětovou popularitu, když jeho výskyt stoupl v porovnání s loňským rokem o 2000 procent. Může za to především červnové britské referendum o EU a prezidentská kampaň v USA. Obojí bylo provázeno šířením lží a mýtů. A v obou případech slavili vítězství ti, kdo je šířili nejvíce.

Jak nebezpečné je nevnímání hranice mezi lží a pravdou, věděla už před drahně lety slavná politická filozofka Hannah Arendtová: „Ideálním subjektem totalitní vlády není přesvědčený nacista nebo přesvědčený komunista, ale lidé, kteří již nerozlišují mezi fakty a fikcí, pravdou a lží.“A je vlastně smutně příznačným znamením naší doby, že samo slovo postpravda pokrucuje realitu jak pokřivené zrcadlo. Pod hávem postpravdy se totiž pořád schovává obyčejná lež.

Pakliže přistoupíme na to, že lhaní budeme relativizovat a označovat za něco „postpravdivého“, pravda svůj souboj se lží prohrála. A pak už bude úplně jedno, jak budeme lež nazývat.

Britským slovem roku se stal výraz „postpravdivý“, Němci vybrali synonymní slovo „postfaktický“. Co si pod nimi představit?