Jak zahrát, co nástroje neumějí
Princip tvorby kvinteta je vlastně v tom, že členové Points, tedy v podstatě all stars čtveřice domácích jazzmanů známých i z řady jiných projektů (Luboš Soukup – saxofon, klarinet, Oskar Török – trubka, Tomáš Liška – kontrabas, Tomáš Hobzek – bicí), hrají „po svém“a Michal Rataj jejich živou hru dokresluje elektronickými zvuky, dotvá- ří hudební prostředí, moduluje atmosféru každé skladby a improvizace.
S vysloveně hudebními zvuky v užším slova smyslu přichází spíše výjimečně, jeho doménou je různé šumění, skřípění, ale i vyplňování prostoru. Třeba v energické I #1 elektronický zvuk velmi podstatně zvyšuje nervnost celé skladby a přispívá k celkovému dojmu.
Přestože pod některými skladbami je podepsáno celé kvinteto (tam lze odhadovat, že jejich základ je v kolektivní improvizaci) a svými díly přispěli i Soukup a Liška, jednou autorskou trochou do mlýna přispěl též Michal Rataj. I tato skladba, Six By Stuff, kromě hravého začátku a konce, kde se pracuje se zvukovou nahodilostí, má vysloveně jazzové jádro.
Pohybujeme se zde bezesporu na hledačském poli. Nejexperimentálněji působí skladba Harlem Revisited, jejíž podstatnou součást tvoří zvuky lidských hlasů, které dokreslují živé nástroje. Právě v tomhle případě se ale dvě složky dohromady příliš nepropojují a kompaktní instrumentální část, mimochodem jedna z nejexpresivnějších pasáží alba, by obstála sama za sebe.
Největší síla kvinteta je tam, kde Michal Rataj dokáže hudebníky v jejich výborné emotivní hře podpořit tím, co ze svých nástrojů od podstaty nedostanou.
Setkání jazzové skupiny Points se skladatelem soudobé hudby a zvukovým experimentátorem Michalem Ratajem přineslo zajímavý výsledek: album nového souboru Points-Rataj Quintet, které nese název i vročení současně: 2016.
Points-Rataj Quintet: 2016