Panama vydala své tajemství

PRAHA Těžko najít dvě jiná klíčová slova, která v uplynulém roce víc hýbala mediálním světem napříč kontinenty. Když na jaře propukla kauza Panama Papers, odhalení tajných kont předních politiků a byznysmenů plnila stránky všech předních světových deníků. Padaly hlavy premiérů, zahájeno bylo zhruba 150 vyšetřovacích procesů. Jen v Česku se ze zlaté žíly nově objevených novinářských zdrojů příliš mnoho materiálu nevykutalo. Kromě několika pikantností se skandál vysoce postavených Čechů prakticky nedotkl.

„Bohužel tyto informace v podstatě neobsahují takové skutečnosti, aby s nimi mohlo být nakládáno jako s oznámením podezřelého obchodu,“uvedl už před časem pro Český rozhlas Libor Kazda, šéf Finančního analytického útvaru tuzemského ministerstva financí.

Lidové noviny se kauze Panama Papers v uplynulých dvanácti měsících usilovně věnovaly, a i když z kalných vod českého podnikání přinesl únik informací pouze kapky, bez nadsázky můžeme říci, že aféra změnila a nadále mění svět.

Dva právníci

Příběh Panama Papers se datuje až do poloviny osmdesátých let, kdy dva advokáti, Němec Jürgen Mossack a panamský občan Ramón Fonseca, založili právní kancelář pojmenovanou podle jejich dnes již notoricky známých pří- jmení – Mossack Fonseca. Společnost se brzy rozrostla, později měla čtyři desítky poboček po celém světě a stala se prakticky největším světovým poskytovatelem schránkových offshorových firem. Prakticky kdokoliv si za nemalou provizi mohl jejím prostřednictvím založit anonymní společnost v daňových rájích, a i když za její základnu platila od začátku právě Fonsekova rodná Panama, zaměřovala se i na další podobné země, jako Britské Panenské ostrovy nebo Samou.

Moc a síť vlivných klientů, které za tu dobu nashromáždili, pochopitelně neunikla pozornosti vyšetřovatelů západních států ani novinářů. Už na přelomu let 2013 a 2014 vyšlo najevo, že Mossfon, jak se vlivné advokátní společnosti ve zkratce říkalo, spravuje peníze Ramiho Mahloufa, patrně nejbohatšího syrského byznysmena a bratrance prezidenta Baššára Asada, o jehož finance se pravděpodobně stará. Jeho linky do Panamy tehdy odhalila americká Obamova administrativa, ale na zmrazení Asadových účtů již bylo pozdě.

Od Islandu po Moskvu

Podobných příběhů se v průběhu uplynulé dekády objevila řada, důkazů ale bylo poskrovnu. Ten pravý poprask začal letos na jaře. Právě tehdy uniklo na veřejnost celkem 11,5 milionu dokumentů obsahujících podrobnosti o 214 tisících společností založených či spravovaných firmou Mossack Fonseca. Obsahovaly nejen údaje o vlastnících a zřizovatelích, ale často i privátní e-mailovou komunikaci mezi klientem a advokátní kanceláří.

Kdo dokumenty vynesl a za jakým účelem, zůstává dodnes nejasné. Podle oficiální verze kontaktoval německého novináře Bastiana Obermayera z deníku Süddeutsche Zeitung někdo zevnitř společnosti, kdo se skrývá pod pseudonymem John Doe. Jeho identita dodnes nebyla odhalena. Na začátku května pouze vydal prohlášení, že za jeho činem stály dobré úmysly a že hlavní motivací bylo nespravedlivé rozdělení bohatství ve světě.

Série odhalení a následných skandálů nemá ve světové žurnalistice obdoby. Zkoumání obrovského množství uniklých dat koordinovalo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ), které navázalo kontakty s žurnalisty v prakticky každé vyspělé zemi včetně České republi- ky. Mezi první oběti skandálu patří tehdejší premiér Islandu Sigmundur Gunnlaugsson, který rezignoval na svou funkci hned pár dní poté, co uniklé dokumenty ukázaly právě na něj a jeho rodinu. Podle nich spravovala Mossack Fonseca společnost ovládanou jím a jeho manželkou, jejíž vlastnictví nepřiznal, jak podle zákona měl. Co hůř, jím založená schránková firma zřejmě mohla profitovat z pádu islandských bank v důsledku tamější finanční krize.

Panama Papers daly ovšem světu i další jména. Mezi jedna z největších patří současný ruský prezident Vladimir Putin. Jak v jednom z článků informoval deník Süddeutsche Zeitung, v uniklých materiálech figuruje hned několik jeho blízkých spolupracovníků, kteří prostřednictvím sítě společností přesunuli během několika let v přepočtu dvě miliardy ame- rických dolarů, a to v podle listu „pochybných transakcích“. Sám Putin, jehož jméno se v dokumentech přímo nevyskytuje, obvinění odmítl a nazval je snahou o destabilizaci Ruska.

Aféra se rozpoutala i kolem tehdejšího britského premiéra Davida Camerona, který musel potupně přiznat, že jeho rodina profitovala z offshorových firem založených jeho otcem Ianem Cameronem. Kromě několika pikantních článků ale Cameron situaci ustál. Křeslo ho stála až neúspěšná kampaň za setrvání Velké Británie v Evropské unii.

Česká stopa

A co Češi a Panama Papers? Jak už bylo řečeno, naše země zůstala velkých skandálů ušetřena a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit. Za tuzemské novináře získalo v počátcích přístup k uniklým datům České centrum pro investigativní žurnalistiku. Chuť přicházejících senzací ale poměrně zhořkla, když se ukázalo, že jeho úvodní články obsahovaly nepřesnosti.

Později dalo centrum dohromady tým investigativních novinářů z nejvlivnějších českých médií. A i když žádné skandální odhalení nepřišlo, rozhodně nelze říct, že by tuzemská stopa v Panama Papers nebyla zajímavá. Jak informovaly mimo jiné i Lidové noviny, české operace hydry jménem Mossack Fonseca měla na starosti skupina tuzemských byznysmenů sdružených kolem padlé kampeličky WPB Capital. Ti měli v síti poskytovatelů offshorových firem poměrně výsadní postavení. Nebyli totiž podřízenou pobočkou panamských právníků, ale jejich výsadními partnery pro český trh. Klíčovým mužem byl podnikatel jménem Pavel Petrovič, který se objevil i v letošním nájezdu na fotbalovou Slavii (Petrovičovi lidé stáli za pohledávkou, s níž usilovali o insolvenci fotbalového klubu, nakonec neúspěšně).

Snad i proto, že české operace v rámci Mossack Fonseca měly specifickou podobu, tolik Čechů v síti skandálů neuvázlo. Přesto LN vydaly sérii článků popisujících roli známého tuzemského advokáta Josefa Monsporta, který v dokumentech figuruje jako vlastník firem Integ S. A. a Kynsberg Trading se sídlem na tichomořském ostrově Samoa. Jejich kapitál má v přepočtučinit2,4miliardy korun. Sám Monsport ale vlastnictví firem odmítl a důkazy o jakýchkoliv nezákonných aktivitách se v materiálech nevyskytují.

Padlo i jméno miliardáře Petra Speychala, který ovládá společnost ČKD. Ten je údajně zprostředkovaným spoluvlastníkem britské WNC Factoring, která se v mezinárodní arbitráži soudí s Českou republikou minimálně o desítky milionů dolarů.

Další zajímavá linka míří do Plzně, konkrétně k výrobci lokomotiv a tramvají Škoda Transportation. Český rozhlas ve spolupráci se serverem Hlídací pes objevil v několika listinách jméno bývalého spolumajitele firmy Michala Koreckého, pro něhož kancelář Mossack Fonseca údajně založila na ostrově Samoa firmu Olveno Investments. Ta pak chtěla předloni vyplatit obří dividendu 1,7 miliardy korun. Jenže Korecký krátce předtím plzeňskou Škodu opustil a jako majitel již oficiálně nefiguruje. Ohledně vyplacení dividendy navíc panuje řada nezodpovězených otázek a sám Korecký odmítl médiím na otázky týkající se samojské firmy odpovědět.

I když v Česku uniklé dokumenty poskytly spíše ne zcela čitelné střípky do stále nekompletní skládačky, globální dopad aféry Panama Papers zůstává velký. Ještě nikdy veřejnost nezískala tak přehledný obraz o tocích globálního kapitálu, který nepůsobí zrovna lichotivě. I proto vyhlásila řada světových politiků boj proti praní špinavých peněz a daňovým rájům. To bude samozřejmě běh na dlouhou trať. Ale i tak se rok 2016 zpětně jeví jako více než slušný start.

Kauza uniklých dokumentů Panama Papers sice neměla v českém podnikatelském prostředí větší efekt, šlo však o zásadní zlom ve vnímání globálního kapitálu, který mnoha podnikatelům a byznysmenům připravil horké chvilky. Série odhalení v kauze Panama Papers nemá ve světové žurnalistice obdoby. V síti uvízli například David Cameron či Vladimir Putin.