Jan Žižka padl v boji 9. května
PRAHA Posledního dne roku 1918 Čechoslováci slavili první silvestr nedávno zrozené republiky, desetitisíce z nich však hodně daleko od domova, v uniformách legií v Rusku.
Mezi nimi byl i jmenovec nejslavnějšího vojevůdce naší historie, který právě procházel důstojnickým kurzem. Jan Žižka, věren svému jménu, bojoval za svobodu Československa v obou světových válkách a nakonec za ni položil i život.
Narodil se 30. srpna 1896 v Krčmani v okrese Olomouc. Po obecné škole navštěvoval gymná- padu velel četě hraničářského praporu 6 v Domažlicích. Dne 1. listopadu 1921 ho jmenovali velitelem technické roty a povýšili na kapitána. Od 4. dubna 1925 byl přemístěn k horskému praporu 3 v Dolním Kubíně, na jaře 1926 prošel dvouměsíčním kurzem pě- chotních pozorovatelů z letounů v Chebu.
Hodnost štábního kapitána dostal 8. června 1926, od září velel technické rotě svého praporu. Sloužil zde dlouho, až do 15. září 1933, kdy jej čekalo přemístění k horskému pěšímu pluku 1. Velel opět rotě, ne však dlouho: již 31. března 1934 Žižku přemístili k pěšímu pluku 40 ve Valašském Meziříčí. Zastával stejnou funkci, 1. července 1936 jej povýšili na majora pěchoty.
Se zbraní v ruce proti okupantům
Jeho posledním zařazením před Mnichovem se 25. února 1938 stal pěší pluk 42 v Terezíně, kde velel strážnímu praporu. Již za druhé republiky se nakrátko vrátil k pěšímu pluku do Valašského Meziříčí, ovšem od 6. února 1939 působil na MNO. Zde zažil likvidaci československé branné moci a společně s většinou kolegů odešel do civilního povolání. S manželkou Olgou bydleli v Praze a penzionovaný důstojník čekal na příležitost postavit se okupantům se zbraní v ruce.
Té se dočkal po vypuknutí Pražského povstání, do něhož se okamžitě aktivně zapojil. Padl 9. května na barikádě v Dejvicích, u Velflíkovy ulice. Jan Žižka byl zasažen do krku a na místě vykrvácel. Jeho hrdinnou smrt v boji dodnes připomíná pamětní deska.