Ve víně je podle Svobody hudba
Vbookletu lídr Milan Svoboda Quartetu píše: „Inspirace přicházela velmi různorodě. Ať už to bylo při mých zahraničních cestách, výletech, setkáních, večerních rozjímáních nebo při vlastní kompoziční práci u piana u mne ve studiu, kde dobré víno mnohdy pomohlo podpořit invenci,“píše autor v bookletu.
Nečekejme ovšem prostinké nápěvy vhodné k podroušenému pobrukování ve sklípku. Přestože přirozená, leč neprvoplánová zpěvnost do Svobodova sofistikovaného rukopisu, propojujícího jazzové prostředky s „klasicizujícím“cítěním a důrazem na melodickou přehlednost ( Přemítání), odjakživa patří. Platí to pro jeho práci s bigbandy i malými kapelami.
Inspirace vínem působí jako zdánlivě jednoduché pojítko, jako jen velmi lehce nahozená koncepce. Nicméně album při poslechu skutečně funguje jako dramaturgicky promyšlená suita. Ostatně samotný autor dodává: „Říká se, že ve víně je pravda... Já se taky snažím v hudbě vždycky hledat pravdu. Možností napsat hudební téma je nepřeberně. Ale napsat to jedno, které by bylo pravdivé, to bývá vzácností.“
Subjektivně slyšeno, hledání „správného tématu“navozuje titulní a úvodní živý a jiskřivý Pozdní sběr s až jazzrockově přímočarou rytmikou s elegantním kráčejícím basem, protínanou rychlými, výbušnými běhy v unisonu saxofonu, piana a baskytary.
Následující skladba Večer sklouzne do lenivé funkové uvolněnosti, Letní rozmar do odlehčené hravosti. Hokus pokus zapůsobí změnami tempa a až „zlověstnou“basovou linkou příjemně zneklidňujícím dojmem (baskytarista Filip Spálený tu má obzvláště vydařené sólo).
Kompozice nazvaná Rozjímá- ní, s nosným dialogem piana a saxofonu, náladu alba ukonejší. A Poslední runda představuje vyloženě jásavé finále opět s až jazzrockovým rytmickým tahem, které jako by dokončilo téma melodicky i rytmicky příbuzné úvodní skladbě Pozdní sběr. Jinými slovy, kyselinka dobře vyvážená s přirozenými cukry, chuť plná a přitom svěží. Každý posluchač si ovšem může snadno doplnit vlast- ní příběh, od první „sklenky“do poslední.
Vychvalovat Svobodovy hráčské schopnosti je už dávno nošením sov do Athén. Jak zlehka vyklene sólo před závěrem Poslední rundy a následně splyne se zvukem kvarteta, vyloženě lahodí uchu. Stejně tak netřeba zdůrazňovat již dlouholetou spoluprací prověřenou souhru čtveřice. Všichni členové, včetně u Svobody služebně nejmladšího baskytaristy Filipa Spáleného, ostatně figurovali už v 90. letech v sestavách Kontrabandu. Také díky průraznosti bicích nástrojů Ivana Auderse zní sestava kvarteta tak kompaktně a silně. A dynamika saxofonu Milana Krajíce se dokáže ideálně vázat se hrou protagonisty. Stejný timing, hodně slyšitelné vzájemné úcty.
Doufejme, že si pan Svoboda nedává novoroční předsevzetí ve stylu „budu příští rok abstinovat“. Pánbůh chraň, nechceme tu propagovat ani žádný alkoholismus. Nicméně od Milana Svobody si lze jenom přát další inspirované nahrávky. A jemu samotnému třeba k půlkulatinám, 65. narozeniny oslavil 10. prosince, hodně dobrého vína. Nápady už pak zjevně přijdou samy.
In vino musica, mohl by pianista a skladatel Milan Svoboda parafrázovat známé přísloví. Hudbu na albu Pozdní sběr totiž inspirovalo víno.
Milan Svoboda Quartet: Pozdní sběr
Autor je hudební publicista