Nový objev: Havlova reportáž o Chartě 77
Čtyřicet let starý text popisuje vznik prohlášení a první týdny Havlova vězení
PRAHA Celých 40 let od vzniku Prohlášení Charty 77, které bylo zveřejněno 6. ledna 1977, se objevil fragment reportáže, který Václav Havel o Chartě a následujícím vězení napsal po svém propuštění. Text, považovaný historiky i samotným Havlem za ztracený, našel David Dušek, vnuk překladatele, chartisty a blízkého Havlova přítele Zdeňka Urbánka (1917–2008) v dědečkově pozůstalosti.
Nalezený fragment obsahuje rukou psaný rozvrh práce a necelých 42 ručně opravovaných strojopisných stran. Havel na nich stručně líčí vznik Charty 77, pokus o její odeslání československým orgánům, kterému zabránila StB, a především své výslechy a první týdny věznění na Ruzyni.
„Je to zajímavý dobový dokument, který dokresluje naši představu o vzniku Charty 77 a Havlově první dlouhé vazbě; nic převratného ale, myslím, nepřináší,“komentuje text historik Jiří Suk.
Havlův životopisec Michael Žantovský zdůrazňuje literární a psychologický význam textu: „Je neobyčejně působivým svědectvím o duševním rozpoložení člověka, který si je vědom, že míří do kriminálu, a ambivalentních pocitech, které ho provázejí. Jemný, ale neodolatelně absurdní humor, s kterým autor líčí své vyšetřovatele, žalářníky i sebe sama, činí z textu brilantní literární útvar, který snese srovnání s tím nejlepším, co Havel napsal.“
Havel se v reportáži projevuje jako bystrý a soustředěný pozorovatel. Text nese jasný havlovský rukopis – je psán v dlouhých, ale nikterak šroubovaných souvětích, má drobné pointy a obsahuje i velmi humorné pasáže. O vzniku Charty 77 se nedozvíme nic zásadně nového, protože autor mu – pochopitelně – věnuje pouze několik ne příliš konkrétních odstavců.
S humorem je líčena legendární automobilová honička po pražské Hanspaulce, kde StB 6. ledna 1977 pronásledovala vůz s Pavlem Landovským, Ludvíkem Vaculíkem a Václavem Havlem, kteří se snažili uniknout a odeslat Chartu 77 československým orgánům: „To přepadení za bílého dne se podobalo scéně z nějakého kriminálního filmu: kolemjdoucí lidé se zastavovali a pravděpodobně měli dojem, že jde skutečně o natáčení, neboť uprostřed chumlu mohli vidět obecně známou tvář Pavla Landovského. Když nás odváželi do Bartolomějské, pomyslel jsem si: To nám ten boj za lidská práva pěkně začíná...“Pokračování čtěte na straně 2 Čtěte Téma na stranách 2 a 3