Kultura je investice

Nebožtík režisér Peter Scherhaufer přivezl před lety z Anglie exaktní studii, co následovalo po rušení regionálních divadelních scén v dotčených městech. Kromě zvýšení kriminality a drogové závislostimládeže bylo spočítáno, že výrazně klesly příjmy místních restaurací, taxikářů, obchodníků, kadeřníků. Cesta do divadla vyvolává řetězec dějů, multiplikační efekt. Ženy potřebují ke kadeřníkovi, koupit nové boty, muži se přes břicho nedostanou do obleku, je třeba přešít či koupit nový. Do divadla se jede na poslední chvíli, takže do taxíku. Po představení s přáteli na večeři a sklenku.

Tato vláda (jedna jako druhá) má v prohlášení, že se chce „přiblížit jednoprocentnímu podílu výdajů státního rozpočtu na oblast kultury jako veřejné služby“. Je to ve chvíli „ekonomického zázraku přebytku“0,66 podílu a poslední rok vládnutí skok na ubohých 0,67 (pouhé dvě třetiny). Přitom se v čase voleb všichni politici umělci obklopují a ohánějí se kulturou jako investicí do budoucna.

Proto se mi nechce věřit, že dva radní z hlavního města Horňácka z Velké nad Veličkou vůbec uvažují o zrušení letos šedesátiletých Horňáckých slavností, protože obec z toho údajně nic nemá. Je toto možné? Pomiňme tu krásu a sílu muziky, zpěvu, tanců a krojů. Vloni přijelo na 10 tisíc návštěvníků, aby po čtyři dny s obdivem mohli sledovat kulturu pouhých deseti obcí v Bílých Karpatech, jíst v místních hospodách, spát v penzionech, mnozí se sem vrací v průběhu roku. Účinkují stovky místních lidí, od děcek po starce, kteří předávají dědictví svých otců, které obdivovaly světové kulturní osobnosti s Augustem Rodinem či Leošem Janáčkem v čele.

V době, kdy se v globalizovaném světě lidé drží posledních zbytků svých kořenů, kdy každá osvícená obec u nás je vděčná za zájem občanů o kulturu, zní úvaha o rušení Horňáckých slavností jak spadlá z Marsu (na Horňácku spíše z trnky). Naštěstí, velká část vedení obce i celého Horňácka cítí hlubokou odpovědnost za tradice předků. Ináč – krivák v kapse sa otvírá!