USA se po Obamovi už stýská

Pozitivní pohled na odcházejícího prezidenta má kořeny v rozpačitosti z jeho nástupce

Vúnoru 2010 se u silnic v Minnesotě a později i jinde v USA objevily billboardy s Georgem Bushem a s nápisem: „Už se vám po mně stýská?“Barack Obama, Bushův nástupce v Bílém domě, měl za sebou první rok v úřadě a poté, co do americké ekonomiky podle vzoru Keynes napustil bilion stimulačních dolarů, v Kongresu bez jediného hlasu republikánů právě čerstvě protlačil reformu zdravotnictví. Mnohým Američanům, a to i těm, kteří předtím Bushe nemuseli, se skutečně začalo trochu stýskat. Bush jim najednou připadal – přes své zahraničněpolitické kovbojské manýry – jako docela umírněný politik.

Ale prezident se s prezidentem sešel a vida: Obama začíná některým Američanům chybět – a opět i těm, kteří jeho politiku neoblibovali a ani nevolili jeho potenciální ideovou pokračovatelku Hillary Clintonovou – ještě dříve, než za necelé tři týdny opustí Bílý dům. Důvodem je opět nástupce – zvolený prezident Donald Trump. Jen s tím rozdílem, že tentokrát nejde o politický program, ale o charakter, životní příběh a hodnoty budoucího šéfa Bílého domu. O příklad, který tím vším dává. I mnozí Trumpovi voliči tuší, že v tomto ohledu si Amerika pohorší.

Společnost zralá na změnu

V pondělním textu pro New York Times to hezky vystihl „křupan“z Apalačských hor J. D. Vance, jehož autobiografická kniha Hillbilly Elegy se v Americe stala jedním z bestsellerů volební sezony 2016. Čtyřicátník Vance, který se narodil v Kentucky a vyrostl v dělnickém městě v Ohiu, aby se pak vytrhl z rodinného a společenského předurčení a vystudoval Yale Law School, levicovým liberálům alespoň trochu objasnil, odkud se berou a kdo vlastně vůbec jsou Trumpovi voliči. Je sice pravda, že Vance ve své knize generalizuje, jeho zkušenost je ale zcela autentická – a hlavně důvěrně zná oba americké světy. Dělnické, kulturní, „Rust Belt“zázemí, z kterého vytěžil Trump, a na druhé straně prostředí progresivních městských liberálů.

„Dvacátého ledna si politická část mého mozku úlevně oddechne,“píše J. D. Vance o dni, kdy Obama opustí Bílý dům. Věří, že s Trumpem přijde změna v americké vnitřní a zahraniční politice. Ale jako někdo, kdo se od dětství snažil doufat, že „kluk, který vyrostl jako já“vůbec může dosáhnout na americký sen, bude zároveň zažívat protichůdný pocit. Barack Obama a „příklad, kterým se stal“mu budou napříště scházet. Bude mu chybět prezident, který se nenarodil se stříbrnou lžičkou v puse, který byl vychován svobodnou matkou, ale pak sám dokázal založit a udržet pevnou rodinu. A který přišel do Bílého domu s manželkou a dcerami stejně, jako teď po osmi letech úřad opustí. Bez privátních excesů a skandálů, bez kostlivců ve skříni.

J. D. Vance vystihuje, co jsme viděli v celé americké prezidentské kampani a co teď ukazují průzkumy i po Trumpově zvolení. Společnost byla zralá na změnu a tou Hillary Clintonová rozhodně nebyla. Poli- tické a kulturní kyvadlo bylo Obamou vychýleno rychleji a dále, než velká část Američanů dokázala přijmout. Trump se nabídl jako těžká váha, která pohyb kyvadla zvrátí. Vyhrál, ale jako nejtemnější kandidát moderní americké historie. V jednom z posledních předvolebních průzkumů Gallupova ústavu jej vnímalo negativně 61 procent Američanů.

Jeden z nejhůře hodnocených nastupujících prezidentů

Necelé tři týdny před inaugurací se na tom nic moc nezměnilo, Trump zůstává jedním z nejhůře hodnocených nastupujících prezidentů USA. Zatímco Obamu či George Bushe ve srovnatelném období, mezi jejich zvolením a inaugurací, většina Američanů viděla příznivě (68 procent pro Obamu, respektive 58 procent pro Bushe), Trump je stále v červených číslech, na hranici 45 procent. Do určité míry za to může hluboké politické rozštěpení amerického voličstva a to, že demokraté nejsou schopni Trumpa přijmout jako svého prezidenta. Když Obama v roce 2008 vyhrál volby, i mezi republikány vyskočila jeho „obliba“o 15 bodů, z 19 na 34 procent. Trump je ovšem i jako zvolený prezident mezi demokraty stále stejně nenáviděn, pozitivní názor se po volbách zdvihl jen o dva body, ze šesti na osm procent.

Hlavním důvodem rozporuplného pocitu, s kterým Amerika hledí vstříc Trumpově prezidentství, je však on sám. Jeho voliči věří, že zásadně otočí politickým kormidlem, a proto mu dali hlas. Ale Trumpovo osobní ustrojení? Rozpačitý pohled na tuhle Trumpovu tvář nejspíše vysvětluje, proč se Obama nyní naopak těší překvapivě velké oblibě. Pozitivně jej vnímá 57 procent Američanů, tedy stejně jako Ronalda Reagana, když odcházel z úřadu. Amerika vyhlíží revolučního politika Trumpa, ale zároveň se jí už stýská po Obamovi. Po prezidentovi důvěryhodné, pevné osobní integrity. Hillbilly J. D. Vance s Obamou nesouhlasil jako s politikem, ale přiznává mu, že je „obdivuhodný člověk“. S Trumpem se to má spíše naopak.