Když empatie škodí
Vprosinci roku 2012 postřílel dvacetiletý mladík v americkém městě Newton dvacet dětí ve věku šesti až sedmi let. Co do počtu obětí šlo o třetí nejhorší masakr podobného ražení v americké historii. Ohlas celé tragédie byl ještě umocněn skutečností, že obětmi byly tak malé děti. Celými Spojenými státy proběhla vlna solidarity. V Newtonu muselo nastoupit 800 dobrovolníků na třídění zaslaných darů, obrovská školní hala se naplnila plyšáky. Městská pokladna se díky darům obohatila o miliony dolarů. Američané projevili velkou empatii.
Podle profesora kognitivní psychologie na Yaleově univerzitě Paula Blooma to byla chyba. Plyšáků bylo takové množství, že si s nimi Newtonští nevěděli rady, miliony dolarů se sice hodily, obec ale předtím finančně nijak nestrádala. Ve stejné době, kdy se v newtonské hale hromadily hračky, přitom v celých Spojených státech 16 milionů dětí nemělo adekvátní výživu a státní výdaje na potravinovou pomoc se měly snížit. Lidé to ale nevnímali, soucit jim to nedovolil vidět.
Empatie podle Blooma nejenže lidi zaslepuje, navíc prý povzbuzuje sexismus a rasismus, ba dokonce vede k násilí a válkám. Zní to rouhačsky. Vždyť podle převládajícího mínění je právě empatie motorem lidského pokroku a činí svět lepším místem k životu. Jenže jakkoli to zní ne- příjemně, Bloommůže mít pravdu. Empatie z nás kupříkladu činí větší pomstychtivce. Je zjištěno, že čím soucitnější jsme s obětmi násilí, tím tvrdší trest žádáme pro jeho pachatele. Soucit z nás dokonce může učinit násilníky. Lynčování na americkém jihu bylo často vyprovokováno zkazkami o černoších znásilňujících bílé ženy, antisemitským útokům v Německu 30. let předcházely nezřídka zprávy o Židech týrajících nevinné árijské děti.
Že empatie může být často zneužita k málo vznešeným cílům, dosvědčuje podle Blooma i nedávná prezidentská kampaň v USA. Donald Trump během ní často mluvil o Kate Steinleové, která byla v San Francisku zabita nelegálním imigrantem. Vzbuzováním soucitu s nevinnou obětí tak rozdmýchával podporu pro svá opatření namířená proti všem imigrantům.
Jak ukázal i newtonský masakr, empatie navíc způsobuje, že lidé svou energii upírají špatným směrem. Souvisí to s „efektem identifikovatelné oběti“. Jsme ochotni udělat hodně pro to, abychom prodloužili o pár měsíců život malému roztomilému děvčátku. Kdybychom ale měli stejnou částkou pomoci nemocnici, jíž hrozí uzavření, neuděláme to. Ačkoli bychom tím zlepšili život mnohem většímu množství lidí. Neznamená to, že být empatický je nutně špatné. Soucit nás dělá lidskými, činí z nás morálnější bytosti, dává životu a světu smysl. Když ale není doprovázen rozumem, je zbytečný a může být i škodlivý. Není nic snazšího než koupit plyšáka a být uspokojen vlastní dobrotou. A je trestuhodné nechat se vyprovokovat svým soucitem a mstít se za nevinnou oběť zločinu jiným nevinným lidem.
Soucit nás dělá lidskými, činí z nás morálnější bytosti, dává životu a světu smysl. Když ale není doprovázen rozumem, je zbytečný a může být i škodlivý.