Jsou pod dozorem. Bez konfliktů
PRAHA Česká větev křesťanské komunity Dvanáct kmenů se rozrostla. Její součástí se stala část německé skupiny, která musela svoji zemi opustit – s tamními úřady byli členové komunity na ostří nože. Jejich praktiky se totiž výrazně vymykaly představě německých úřadů o výchově dětí. Před třemi lety bylo dokonce 40 dětí z rukou členů kmene odebráno a posláno do dětských domovů a k pěstounským rodičům. Loni navíc německý soud v Augsburgu usvědčil jejich učitelku z týrání dětí. Ta si nyní odpykává dvouletý trest vězení.
Nevalná pověst komunity se v Česku zatím nepotvrdila. V Mšenských Žehrovicích, kde žije většina členů Dvanácti kmenů, je přijímána celkem přátelsky. Obyvatele oslovují také ekologickým způsobem života, vypěstované produkty i vlastní zmrzlinu si u nich bez váhání sousedé kupují. Ani Lenka Růžičková, tisková mluvčí města Kladno, si nevzpomíná na žádné problémy. „Nemám žádné informace o konfliktech v souvislosti s touto komunitou,“řekla LN.
Členové však nezůstávají bez dozoru úřadů, pravidelnými hosty komunity jsou zaměstnanci „sociálky“i policie.
V tom se život nově příchozích členů komunity nijak neliší od Německa. Na rozdíl od západních sousedů ale v Česku není fyzické trestání dětí výslovně zákonem zakázáno, a české prostředí je tak pro komunitu, která bere systém trestů jako výchovný prostředek, mnohem liberálnější.
Hnutí, nikoliv sekta
Nálepky sektářů se Dvanáct kmenů ani u nás přesto nezbavilo. Z religionistického hlediska se přitom jedná o nové náboženské hnutí, nikoliv o sektu. Sekta je totiž lidové označení, ve kterém je už zakořeněn nesouhlas. Zdeněk Vojtíšek, religionista z Husitské teologické fakulty UK, k tomu doplňuje: „Nová hnutí přicházejí obecně do konfliktu s většinovou společností, obvykle kvůli jinému způsobu chování, proto mají automaticky nálepku sekty.“Vojtíšek se o Dvanáct kmenů zajímá dlouhodobě a podle jeho názoru nejsou nijak společensky nebezpeční.
Zda dospělí stráví v komunitě celý život, je jejich volbou. Mohou ji z vlastní vůle opustit. Odpadlíci jdou pak do „normálního“života vybaveni umy jako vyšívání, pěstování plodin a dalšími manuálními dovednostmi. Nespornou výhodou je pro odchozí naopak zběhlost v jazycích. Jelikož je komunita multikulturní, hlavní řečí je pro ně angličtina.
S odchody se ale dle Vojtíška hnutí špatně vyrovnává. K nelibosti jeho představitelů se odpadlíci veřejně vyjadřují k praktikám, které společenství provozuje. I proto se Dvanáct kmenů snaží svůj obraz jakkoliv veřejně vylepšovat, například organizací seminářů nebo prodejem svých plodin na farmářských trzích.
Společenství, které v zahraničí čelilo obtížím se zákony, zatím vychází s českými úřady dobře. I když ty jsou v komunitě pravidelnými hosty.