Pomoc Ankary Ujgurům v sázce
ANKARA/PRAHA Bylo něco kolem čtvrt na dvě ráno a v populárním istanbulském klubu tou dobou slavily příchod nového roku stovky lidí, když se podnikem začala rozléhat střelba. Po posledním ze série velkých teroristických útoků, které v uplynulých měsících zasáhly Turecko, zůstalo 39 mrtvých a na sedm desítek raněných.
To ale dost možná nejsou jediné následky tragické silvestrovské noci v Istanbulu. Zběsilá střelba do davu, k níž se přihlásil Islámský stát, otřásla i přes půl století trvající aliancí mezi Turky a jejich vzdálenými příbuznými ze Střední Asie – Ujgury.
Jak totiž uvedl turecký vicepremiér Veysi Kaynak, pachatel byl s největší pravděpodobností příslušníkem právě tohoto turkického, většinově muslimského etnika ze severozápadní Číny, nad nímž více než půl století drží Ankara ochrannou ruku. Prohlášení vicepremiéra provázela ve čtvrtek série razií v okrajové části istanbulské aglomerace Silivri. Podle tureckých médií při ní bezpečnostní složky zadržely přes 30 podezřelých z napomáhaní pachateli, mezi nimi řadu Ujgurů.
Silvestrovský útok je proto také velkou zkouškou dosavadního ochranářství Ankary, díky němuž od 50. let skýtá Turecko bezpečné útočiště tisícům ujgurských uprchlíků před represemi Pekingu. Již delší čas se sice hovoří o tom, že se až několik stovek Ujgurů přidalo při bojích v Iráku a Sýrii k radikálům z Islámského státu, podezření z teroru na území Turecka na ně ovšem padá v takovémto měřítku poprvé. V zemi dosud útočili extremisté jiných národností nebo kurdští separatisté.
Turkům příbuzní Ujguři čelí ve své domovině, autonomní ujgur- ské oblasti Sin-ťiang, jež po roce 1949 připadla Pekingu, četným represím. Nejen co se týče porodnosti, ale i zachování tradic a svébytné kultury – podobně jako je tomu v Tibetu. Čínská vláda pod praporem boje proti separatismu, náboženskému extremismu a terorismu tvrdě potírá v Sin-ťiangu požadavky na větší autonomii a jakoukoli snahu o revoltu. Kromě velmi omezené možnosti vyznávání víry a tradic čelí Ujguři třeba i restrikcím cest za hranice.
V Sin-ťiangu dnes toto etnikum čítá něco přes 10 milionů obyvatel, tedy asi 45 procent tamní po- pulace. Až několik set tisíc Ujgurů ale žije v zemích bývalého Sovětského svazu, v menší míře také v Evropě nebo na Blízkém východě. V případě Turecka, jež se pasovalo do role jejich ochránce, se odhady velmi liší – od 20 tisíc až po astronomických 300 tisíc. Početná komunita se nachází v Kayseri ve středním Turecku.
Již dekády skýtá Turecko útočiště tisícům čínských Ujgurů, vzdáleně příbuznému etniku, jež se hlásí k islámu, před represemi Pekingu. Silvestrovský útok v Istanbulu, jenž má zřejmě na svědomí právě jeden z Ujgurů, je ale zkouškou ochranářství Ankary.
Erdogan přirovnal svého času reakci Pekingu ke genocidě
Ankara se kvůli svým vzdáleným příbuzným ze Střední Asie přitom v minulosti neváhala pustit i do ostrých konfrontací s Pekingem. Třeba v roce 2009 tehdejší premiér a dnes prezident Recep Tayyip Erdogan dokonce – paradoxně vzhledem k nikdy nepřiznané turecké genocidě Arménů – dokonce přirovnal tvrdé potlačení nepokojů v ujgurské metropoli Urumči právě ke genocidě. Po nepokojích, při nichž přišlo o život přes 150 lidí, vyzvala Ankara také k bojkotu čínského zboží.
I když v dalších letech napětí mezi Tureckem a Čínou opadlo, zvlášť ve světle posilování ekonomických vazeb, zůstává ujgurská otázka největší slabinou jejich vzájemných vztahů.