Pojistka, co je vyšší než plnění

Některé náhodičky jednoho pobaví. Třeba když ve středu vyjde na titulní straně LN výzva Snižte sociální pojištění! a v pátek o tom samém ministr financí mudruje u konkurence.

Ani autor Chlívku, ani ministr financí neobjevili nic převratného. Všechno to již tisíckrát popsaly chytřejší mozky. Babišovy návrhy jsou navíc úžasně nekonkrétní, jako celý program a vlastně celé amébické hnutí ANO. Babiš správně zdůrazňuje, že máme příliš vysokou „sníženou“sazbu daně z přidané hodnoty i vysoké sociální pojištění. Obojí je samozřejmě pravda, jen je třeba připomenout, že kdyby zmíněné sazby nebyly tak vysoké, těžko by se on mohl chlubit přebytkovým plněním státního rozpočtu.

Ale zpátky k takzvanému sociálnímu pojištění. V prvé řadě je dobré si přiznat, že nemluvíme o pojištění, ale o dani.

Kdyby mělo být pojištěním, tak by jej polovina lidí nikdy nepodepsala a té druhé polovině by takovou pojistku nikdo nenabídl.

Část lidí, a není jich vůbec málo, odvádí desítky let každý měsíc vyšší „pojištění“, než kolik pak bude pouhých několik let dostávat „plnění“. Zaplatit havarijní pojistku, která desetinásobně převyšuje cenu auta – kdo by nechtěl, že?

Na druhé straně existují statisíce lidí, kteří dostávají v penzi devadesát procent toho, co vydělávali jako čistou mzdu. Pokud jde navíc o ženu, pak může snadno pobírat důchod mnohem déle, než na kolik se dotyčná „pojistila“.

Vraťme se ještě jednou k možnosti snížit sociální pojištění, které je fakticky daní z příjmu. Daň z příjmu fyzických osob máme relativně nízkou (15 procent pro všechny s měsíčním příjmem nižším než 108 024; ti nejlépe vydělávající platí ještě dalších sedm procent navíc). Ale právě ono „pojištění“, v součtu 28 procent toho, co vyděláme, činí naši práci drahou. Nejsme úplný extrém, v různých letech obsazujeme čtvrtou, šestou až osmou (2016) příčku mezi zeměmi OECD. Celkové daňové odvody včetně pojistného tvoří 42,8 procenta z celkových nákladů na zaměstnance, což je statistický rozdíl mezi čistou a superhrubou mzdou.

Ano, firmy u nás stále otevírají nové provozy a rozhodně netrpíme nezaměstnaností, takže by nás z vysokého pojištění nemusela bolet hlava. Věc má ale dva háčky. Ten první je strategický: tak jako nemůžeme mít stejně vysokou korporátní daň jako Německo či Francie (abychom měli v mezinárodní soutěži alespoň nějakou komparativní výhodu), nemůžeme mít podobné zdanění práce jako Švédsko nebo Belgie.

A druhý háček je ošklivě konkrétní: firmám je úplně jedno, kolik si přinese námezdná sílu domů v kešeni. Počítají pochopitelně výhradně celkové náklady. Vysoké zdanění práce je tudíž jedním z důvodů nízkých českých mezd.

Ale v politice je možné vše. Třeba i hájit vysoké odvody a zároveň bojovat za vyšší platy.

Kdyby bylo sociální pojištění skutečným pojištěním, pak by je polovina lidí nikdy nepodepsala. Té druhé polovině by tak nesmyslnou pojistku žádný agent nenabídl.