Idylka pragmatiků

Ministři Babiš a Ludvík se nečekaně shodli

Inženýr inženýrovi oči nevyklove. Jak si máme vysvětlovat nečekaný soulad mezi ministrem zdravotnictví Miloslavem Ludvíkem a ministrem financí Andrejem Babišem, když jednání těchto resortů byla vždy bouřlivá? Ze čtvrteční schůzky obou pánů přitom odcházel pan Ludvík s příslibem navýšení odvodů za státní pojištěnce o tři a půl miliardy každoročně pro následující tři roky. A to si navíc odnášel ještě 600 milionů na platy pro zdravotní sestry v roce letošním.

Jistý ústupek ministra zdravotnictví můžeme vidět v transformaci nepovedeného zákona o neziskových nemocnicích (tvrdě řečeno, zákon byl zmetek). Výsledek, tedy zákon o univerzitních nemocnicích, zní skoro stejně, ale má diametrálně užší dopad. Univerzitní nemocnice navíc už dnes žijí v jiném režimu, pod přímým dohledem ministerstva. Avšak stát se vyhne tzv. morálnímu hazardu, kdy by mohl ručit za dluhy soukromých „neziskových“nemocnic.

Slevil snad radikálně ministr Ludvík z požadavků svého předchůdce? Anebo se ministr financí hlásí k nové doktríně zahrnování zdravotnictví hromadami peněz? Ani jedno.

Můžeme meditovat o fázi volebního cyklu či o vyjednavačských schopnostech nového ministra, avšak odpověď bude prozaičtější. Hledejme ji v rozhovoru, který s ministrem Ludvíkem pro Zdravotnický deník udělal Tomáš Cikrt. V něm pan Ludvík mluví úplně jinak než před kamerami. Ty tam jsou prázdné slovní piruety bez valného obsahu. Ministr mluví jako čirý pragmatik, který ví, co může a nemůže ovlivnit a co lze vůbec během mandátu stihnout. A též v Ludvíkově velice přesné větě: „Dnešní požadavek zní udržet funkční poslední západní zdravotnictví na Východě.“Martin Zvěřina