Až nebudeme mezi bohy a zvířaty…
Vize světoznámého izraelského historika Yuvala Noaha Harariho v nové knize Homo Deus je jako lupa přiložená na dnešek
Pointa Harariho příběhu tkví v tom, že nás nikdo nebude vyhánět do světa a svádět k poznání a svobodě. Zkáza člověka začne, až ho noví, lidští bohové zaženou zpět do rajské zahrady, v níž bude v bezpečí, zdravý a dlouhověký, nebude se obávat válek ani násilí a bude užívat psychofarmaka ze strachu z budoucího strachu. Budoucnost nepatří vědění ani umění, ale videohrám a drogám.
240 milionů dolarů ročně. Těžko si však představit, že by třeba čínská vojska vtrhla do Silicon Valley. Číňané totiž vědí, že zde není co vyplenit, a jsou i chytřejší – díky mírumilovnému obchodování vydělají za den více než Rwanďané za rok.
Nesmrtelnost
Poté, co člověk přemohl hladomor, epidemie a války, podle mnoha vizionářů lidstvo stojí před poslední výzvou – pokořit smrt. Tento „problém“hodlá vyřešit americký futurolog Ray Kurzweil – v roce 2012 se stal šéfem technologického vývoje společnosti Google, přičemž založil oddělení Calico, jehož úkolem je „vyřešit problém smrti“. Zálusk na věčnost má i spoluzakladatel internetového platebního systému PayPal Peter Thiel, jehož jmění se odhaduje na 2,2 miliardy dolarů a který razí heslo „rovnost byla večera, teď chceme nesmrtelnost“.
Mnozí vědci neodsuzují podobné projekty jako aktivitu bláznů – určitá nesmrtelnost se zdá aspoň pro nejbohatší, kteří si budou moci dovolit výměny orgánů, teoreticky možná. Šlo by však o lidskou nesmrtelnost. Tito lidé by si možná zajistili věčné zdraví, ale posádka Titaniku varuje: zdraví není jedinou podmínkou života. I ti, kdo by investovali do opakovaných transplantací, by ohrožovaly třeba autohavárie.
Na pokoření mety nesmrtelnosti si sice budeme muset počkat, ale zdvojnásobení průměrné doby dožití, jež se ve 20. století již jednou odehrálo, je přízemní odhad. Dopady tohoto prodloužení by
Homo Deus: A Brief History of Tomorrow (překlad původního hebrejského vydání z roku 2015; česky dosud nevyšlo) AUTOR: Yuval Noah Harari VYDAL: Harvill Secker, Londýn 2016 ROZSAH: 448 stran
však změnily lidský život, společnost i vědu. Německý fyzik Max Planck (1858–1947) prohlásil, že věda se vyvíjí v rytmu pohřbů: má-li se prosadit nová teorie, musí jí staré myšlení uvolnit místo. Prodloužení průměrné doby dožití by zmrazilo status quo, což by nepostihlo jen vědce, ale i politickou scénu, z níž by politici nemizeli, což by dopadlo na celou společnost.
Štěstí
Harari upozorňuje, že podobně jako v případě nesmrtelnosti nebude narůst průměrné doby dožití demokraticky rozložen. Narůstající ekonomické nerovnosti se za několik let promítnou do zdravotní nerovnosti – dlouhověká politická a ekonomická elita zpomalí vývoj lidského myšlení i společnosti. Ani tento fenomén není současnosti cizí.
Navzdory nářkům nad zrychlením zakouší západní společnosti zpomalení lidského života v důsledku jeho prodloužení a zkvalitnění již dnes – lidé později dospívají, dokončují vzdělání a zakládají rodiny. Nejsou však šťastnější, o čemž svědčí údaje o sebevražednosti v západních společnostech, jež značně předčí tu v rozvojových zemích.
Podle Harariho nám budoucnost neuleví a již ve své knize Sapiens ukázal, že člověk se od zvířete neliší racionalitou, ale v první řadě schopností navazovat a udržovat vztahy a spolupracovat. Další prodloužení věku však zatluče poslední hřebík do rakve „dokud nás smrt nerozdělí“. Lidskou psychiku zatíží řada ztroskotaných manželství a partnerských vztahů, zničených přátelství a zklamaných potomků.
Podle Harariho štěstí spočívá pouze v tom, že máme recept na úlevu. Již několik let pracujeme na destigmatizaci psychofarmak, jež se nedávají jen pacientům s psychickou poruchou, ale stále častěji i lidem, kteří si chtějí ulevit od tíživých pocitů nebo zvýšit výkonnost. Již se neptáme, jak přizpůsobit prostředí, třeba školu, člověku, ale člověka prostředí.
Konec duše
Na tomto pozadí je srozumitelné, proč Darwinův přirozený výběr nadále vyvolává nevoli. Teoretičtí fyzici německého původu Albert Einstein (1879–1955) a Werner Heisenberg (1901–1976) sice předložili radikálnější teorii, ale britský evoluční biolog Charles Darwin (1809–1882) člověka připravil o duši, když ho pojal jako vyvíjející se proces, nikoliv jako bytost nadanou neměnnou a individuální esencí. Vědci pak začali uvažovat o entitě, která by mohla duši nahradit, a začali pracovat s myslí. Ani její pozice však nemusí být neotřesitelná.
Z hlediska současné vědy se člověk jeví spíše shlukem neuronů, hormonů a genů než bytostí se svobodnou vůlí. Tím je znovu stvrzena jeho nejednotnost. Vedle toho se objevuje podstatnější problém – skenerymozku jsou schopné předvídat lidské touhy a rozhodnutí, dříve než si je člověk uvědomí. Nejenže se tím otvírá možnost vnější manipulace, ale přesvědčení o lidské svobodě, která stojí a padá smyslí aspoň v určitém ohledu nezávislé na těle, se zdá obtížně udržitelné.
Liberální humanismus, který formulovali myslitelé 19. století a jejž Harari nazývá náboženstvím doby bez boha, si s takovým zjištěním neví rady. Harari navíc zpochybňuje interpretaci o vítězství liberálního smýšlení. Osvícenci v čele s německým filozofem Immanuelem Kantem (1724–1804), který zdůraznil důstojnost člověka, sice odvedli svou práci, ale Harari dodává, že vítězství liberalismu lze zdůvodnit i jinak.
Robotizace
Myšlenkový systém oslavující hodnotu každého člověka vzniká, když si rodící se národní státy uvědomují, že na svou obranu potřebují všechny muže. Přesvědčení o hodnotě člověka tudíž jde společně s uzákoněním všeobecné branné povinnosti. Podivuhodná souhra zrovnoprávnění a mobilizace se v dějinách opakovala: v mnoha evropských státech získaly ženy plná občanská práva krátce po první světové válce, v níž osvědčily svou nepostradatelnost.