Až nebudeme mezi bohy a zvířaty…

Rovná práva a důraz na důstojnost člověka se tedy prosadily, když armáda i tržní ekonomika potřebovaly každého člověka. Na začátku 21. století však společenský vývoj naznačuje, že tato potřeba je minulostí – lépe, efektivněji i etičtěji zastane lidskou práci robot. Již nyní se ukazuje, že drony jsou spolehlivější ve válečných konfliktech – neznásilňují, chybují výjimečně a nepropadají posttraumatickému stresu. A nejen na bojišti vyklízí člověk své místo.

V roce 2013 zveřejnili oxfordští badatelé Carl B. Frey a Michael A. Osborne seznam zaměstnání, u kterých vyčíslili pravděpodobnost, s níž tato zaměstnání do roku 2033 nahradí počítač či robot. Pojišťovací agent přijde o práci s pravděpodobností 98 procent, podobně pokladní- ci, číšníci nebo pekaři. Roboti se osvědčují i ve vysoce kvalifikovaných profesích. V experimentu z roku 2013 odhalil počítačový algoritmus devadesát procent případů rakoviny plic, zatímco lékaři jen padesát procent. Jaké zaměstnání je relativně v bezpečí? Takřka nedotknutelní budou archeologové, jejichž práce vyžaduje sofistikované schopnosti a navíc nevytváří natolik vysoký zisk, aby o ni byl zájem.

Budete jako bohové

Podle Harariho se zanedlouho probudíme do světa, v němž bude vládnout elita vysoce profesionalizovaných, počítačově a chemicky upravených lidí, zatímco valná většina bude odsouzena k ekonomické, politické i společenské bezvýznamnosti. Britský ekonom John Maynard Keynes (1883–1946) byl přesvěd- čen, že až člověk přijde o práci, bude se moci věnovat tomu, v čem je nenahraditelný – filozofii a umění, které vykonáváme pro ně samé a v nichž stvrzujeme svou jedinečnost jako myslící a kreativní bytosti.

Harariho tato vize nepřesvědčuje. Pokud odhlédneme od toho, že počítače již vstupují i do umění, není studium Platóna ani psaní románů pro většinu populace atraktivní. Yuval Noah Harari svůj příběh končí apokalyptickým scénářem – budoucnost nepatří vědění ani umění, ale videohrám a drogám. Liberální sen o důstojnosti lidského života by tím dostal poslední ránu. Člověk, jehož pozice byla tradičně mezi bohy a zvířaty, by vyklidil své místo. Zatímco by si úzká elita nárokovala moc i výhody takřka božské, propadla by se velká část společnosti do stavu podlidského.

Harariho vize je sice přehnaná, ale nadsázka, s níž líčí budoucnost, funguje jako lupa přiložená na přítomnost. Z této perspektivy lze sledovat síly, které již dnes vtahují do mrazivého příběhu. Slib „budete jako bohové“už jednou byl na počátku vyprávění. Bůh tehdy vyhnal Adama a Evu, kteří ze stromu poznání utrhli jablko, do nemilosrdného světa, v němž zakoušeli bolest a tíseň, ale díky vzdoru vůči Bohu poznávají i svobodu.

Pointa Harariho příběhu tkví v tom, že nás nikdo nebude vyhánět do světa a svádět k poznání a svobodě. Zkáza člověka začne, až jej noví, lidští bohové zaženou zpět do rajské zahrady, v níž bude v bezpečí, zdravý a dlouhověký, nebude se obávat válek ani násilí a bude užívat psychofarmaka ze strachu z budoucího strachu. A bude-li i v této zahradě viset jablko, zakázaného plodu si nevšimne.

Podle Yuvala Harariho se brzy probudíme do světa, v němž bude vládnout elita vysoce profesionalizovaných, počítačově a chemicky upravených lidí, zatímco většina bude ekonomicky, politicky i společensky bezvýznamná