Trauma jménem Štvanice
Jak bývalo, jak je dnes. zoologická zahrada, případně zábavní park. Nakonec ale na ostrově vznikl první pražský tenisový areál – 1. ČLTK (První český lawn-tennisový klub) s dřevěnou arénou, jež pak hostila řadu daviscupových zápasů a turnajů.
Dovolím si i osobní doučku: atmosféru staré Štvanice pamatuji ze svého mládí, kdy jsem tu hrával. Z její lhotákovské atmosféry už ale téměř nic nezbylo, když v 70. letech nahradila starou klubovnu a centrální dvorec nová aréna, jež však paradoxně tenisu už neslouží, neboť významné zápasy se kvůli nestabilitě počasí už hrají v halách.
Druhou sportovní atrakcí Štvanice byl původně otevřený zimní stadion, vybudovaný podle projektu Plečnikova žáka Josefa Fuchse ve 30. letech; o dvacet let později byla ledová plocha provizorně zastřešena dřevěnou konstrukcí. Dnes tu stojí jen chátrající torzo restaurace, byť památkově chráněné.
A pak přišla potopa
Zajímavých staveb je ovšem na ostrově více. Klasicistní dům vedle někdejšího stadionu byl opraven a slouží dnes soudobému divadlu. Na západním cípu je dodnes funkční hydroelektrárna z roku 1912 od architekta Aloise Dlabače s Francisovými turbínami. Poblíž zdy- madla pak zase domek plavidelníka (jak zní původní název) – dílo Františka Sandera ve stylu moderny a s nautickými prvky včetně „kapitánského můstku“na střeše.
Východní cíp až do roku 2002 vyplňovala půvabná prvorepubliková plovárna se specifickou atmosférou. Tu ovšem smetla povodeň a obnovena už pak bohužel nebyla.
Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na dva mosty, které ostrov protínají. Mimořádným technickým dílem byl Negrelliho železniční viadukt z poloviny 19. století. K elegantním příkladům architektonické moderny se zase řadil první celobetonový most v Praze – Hlávkův, jenž je dílem Pavla Janáka a inženýra Františka Mencla. Zdobí jej reliéfy Ladislava Kofránka, Bohumila Kafky a Otta Gutfreunda; na holešovickém předmostí pak plastiky Práce a Humanita dalšího slavného sochaře, Jana Štursy.
Oba mosty jsou dnes bohužel v bídném stavu. Šokující je zejména situace permanentně přetíženého mostu Hlávkova, který je dnes součástí severojižní magistrály. Betonová konstrukce je na mnoha místech narušena a bohužel hrozí opakování neblahého příběhu dalšího Janákova a Menclova díla – Libeňského mostu kus dál po proudu Vltavy, který je v havarijním stavu. K nedobré kondici přispívá samozřejmě kromě automobilů i tramvajová trať.
Labyrint
Co platí o cenné památce – Hlávkově mostě – platí vlastně téměř o celém ostrově. Jeho stav je jedním slovem strašný. Neudržovaná zeleň, chátrající restaurační budova stadionu, chybějící komunikace, hromady odpadků, nevlídné prostory pod mostními oblouky, které slouží jako veřejné záchodky… Přitom už před pár lety byla vypsána soutěž na revitalizaci Štvanice. Pravda, táhla se pak několik let a v roce 2013 – za krátké éry primátora Hudečka – skončila vyhlášením výsledků. Porota udělila tři ceny, tu nejvyšší návrhu architektů RKAW Radka a Lady Kolaříkových. Projekt počítal s rozšířením a rehabilitací zeleně a respektoval zásadu, že všechny ostrovy uvnitř města mají primárně sloužit rekreaci Pražanů. Přidal i tolik potřebnou lávku pro pěší, o níž se mluví už léta.
Štvanice se nalézá v samém srdci metropole a samozřejmě i uvnitř městské památkové rezervace. Přesto se zdá, jako by to území nikoho moc nezajímalo. Není se co divit: přístup na ostrov je totiž velmi komplikovaný, takže sem většina Pražanů nejspíš nikdy nezabloudí. Tram- vajová zastávka zanikla už v době, kdy byla přes Hlávkův most trasována magistrála. Nedávné pokusy o její obnovu skončily fiaskem – není tu na ni dost místa a navíc by bylo třeba instalovat i semafory. Tento problém zřejmě vyřeší až rekonstrukce mostu.
Chodci se sice na Štvanici mohou dostat i od stanice metra Vltavská, ovšem taková cesta představuje martyrium, k jehož absolvování je v zásadě třeba baterky i plynové masky: na odhodlané čeká labyrint podchodů, tunelů, schodišť a ramp pod nešťastně řešenou mimoúrovňovou křižovatkou. Komu se v tom bludišti podaří hned napoprvé najít správný vstup na most, zaslouží prémii. Autorovi těchto řádků se to dosud ještě nepovedlo. A soudě podle desítek nešťastníků, kteří to vzdali a raději přelézají betonové mantinely a přebíhají mezi automobily na nájezdech, bude takových více.
Praha se sice už dávno zavázala, že se Štvanicí něco konečně udělá. Má hotový projekt i ví, k čemu mají prioritně městské ostrovy sloužit, přesto se Pražané dosud ničeho viditelného nedočkali. K tomu je ovšem třeba dodat: nejde o velké území (navíc zátopové) – vybudovat tam nový koncertní sál nebo jiné podobné velké stavby snad tedy zůstane jen na papíře.
Před časem jsme navštívili dvě neuralgická místa hlavního města – areál chátrajícího Výstaviště v Bubenči (LN 14. listopadu 2015) a někdejší pýchu centra metropole – Václavské náměstí na Novém Městě (LN 26. ledna 2016). Dnešní neveselý exkurz povede na místo třetí – ostrov Štvanice.