Dospět nechtějí
Podle výzkumů mladí muži ve věku 21 let strávili průměrně deset tisíc hodin hraním videoher a průměrný chlapec prý zhlédne padesát videí z pornostránek za týden. Taková závislost na virtuálním světě pak vede k problému nejzásadnějšímu – chlapci, kteří se stáhli do imaginárního světa internetu, přestávají být schopni obstát ve světě reálném – společensky, studijním výkonem a nakonec i sexuálně a vztahově, neboť ani nevědí, jaký je rozdíl mezi „milováním“a děláním toho, co viděli v pornu.
Neschopnost mladých mužů zapojit se do reálného života se dle Zimbarda projevuje v tom, že nejsou schopni zdolávat základní životní milníky, jejichž zdárné překonání však představuje zásadní kroky v životním vývoji každého člověka. Zimbardo po- skytl iDNES při nedávné návštěvě České republiky rozhovor, v němž říká, že mladí muži nejsou schopni začít vést dospělý život, který v současné době považujeme za normální, tedy „mít kamarády, přítelkyni, oženit se, mít rodinu a tím reprodukovat společnost. Mít vztahy se svými příbuznými, s matkou a otcem, vzdělávat se, volit, pracovat, být produktivní.“Mladí muži jsou tedy skutečně odpojeni (disconnected) od současné společnosti, jak to Zimbardo popsal v knize rozvíjejí myšlenky jeho přednášky na TEDu, Man (Dis)Connected: How Technology Has Sabotaged What it Means to be Male (Odpojený muž. Jak technologie zničila mužské pohlaví).
Po vztahu netouží
Nicméně stále platí, že i nemalé procento mladých žen preferuje stále delší setrvávání v „rodném hnízdě“. Roli může hrát nedostatek financí vlastních nebo partnerových, vysoké ceny bytů nebo několikaleté studium na vysoké škole, které vstup do dospělosti posouvá (to platí i v případě mužů). Ještě v 50. letech měl v Československu vysokoškolské vzdělání jen každý stý obyvatel, do dnešních dnů se podíl takto vzdělaných lidí zvýšil dvanáctkrát.
I zde se ale můžeme zamýšlet dále a tázat se, zda mladí lidé nezůstávají déle u rodičů i proto, že nenavazují vlastní trvalé partnerské vztahy nebo tento vývojový krok alespoň odsouvají.
Publicistka Krysti Wilkinson nazvala ve svém článku na Huffington Post generaci mileniánů, tedy lidi narozených od konce 70. do počátku 90. let, „generací,
Strach z lepších možností
Úpadek zájmu o vztahy i sexuální život pramení možná paradoxně z přemíry možností volby, které jsou mladí lidé konstantně vystaveni. Psychologové a sociologové poukazují na to, že onlinové seznamky vytvořily iluzi, že existuje nepřeberné množství potenciálně dostupných partnerů, z nichž si můžeme adekvátně vybrat, neboť vidíme, jaké mají preference, jak vypadají, co rádi dělají a jaký mají vkus. Zdá se, že jsme jednak naráz mnohem lépe informovaní o svém potenciálním protějšku než v dřívějších offline dobách, jednak že máme i tu výhodu, že se můžeme díky online světu sezná- mit s mnohem více lidmi, a tak si i lépe vybrat partnera.
Ukazuje se ale, že jde pouze o iluzi. Hlavním problémem je přitom neschopnost učinit závazné rozhodnutí pro jediného člověka a navázat s ním intimnější vztah. Ve světě online seznamek se totiž zdá, že ve chvíli, kdy začneme chatovat s jedním člověkem, prohlíží si náš profil třeba už někdo zajímavější. Tento pocit nekonečna otevřených možností, který analytička Priya Parker nazvala zkratkou FOBO (fear of better options, tedy strach z lepších možností), paralyzuje. Mnoho lidí tak nakonec není schopno zvolit vůbec nic a do reality skutečného vztahu se nikdy nedostane.
Čtyřicet procentmileniánů uvádí, že považují navazování vztahů v současnosti za komplikovanější, než tomu bylo dříve, a to i navzdory tomu, že jsou také přesvědčeni, že jim online seznamky v navazování vztahů pomáhají. Vztahy sice stále považují za důležité, ale ztrácejí schopnost je vytvářet. Setrvání pod rodičovskou ochranou tak může být jedním příznakem obtíží, které mladí – podle Zimbrada odpojení – muži i ženy při pokusech o navazování a udržování vztahů zakoušejí.