Slepičí hory
ku 18. století, s největší pravděpodobností podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Autorství se však nikdy nepodařilo stoprocentně prokázat. Architekt si každopádně s návrhem opravdu pohrál – kostel má trojúhelníkový půdorys. Nejnápadnější jsou věžičky, které tvarem připomínají ruské pravoslavné kostely. Interní výzdobu vytvořil lužickosrbský sochař Matěj Václav Jäckel. Pod kostelem je pramen vody, údajně schopné léčit zrak. Voda je slabě radioaktivní. Vminulosti zde byly dokonce malé lázně. I když voda je čistá, léčivá není. Zato na jaře na zdejší podmáčené louce najdeme řadu vzácných rostlin.
Od kostela vede cesta lesem do údolí Klenského potoka. Neregulovaný potok tu čile proudí, místy se kroutí a vytváří meandry. Čistá voda umožnila přežít i kriticky ohroženým živočichům. Najdeme zde raka říčního a perlorodku. Stopy na sněhu nebo na písčitých náplavech prozrazují, že se tu vyskytuje i vydra říční.
Potok je ovšem využíván, zastávka na naučné stezce se nazývá U Trajerů mlýna a nalezneme zde i malou vodní elektrárnu. Proud vyrobený turbínou pohání rámovou pilu na pořez jehličnatých výřezů. Dříve byla voda používána i ve zdejších hamrech. Nejlépe zachovaný je Buškův hamr, který byl obýván ještě v sedmdesátých letech minulého století. Voda je náhonem hnána hned na tři kola – tato technická památka je plně funkční a provozuschopné jsou i výheň s dmychadly, buchar a brus. Hamerník si vyráběl i nástroje, které mu nejvíce vyhovovaly při jeho práci. Buškův hamr s expozicí je kromě zimních měsíců otevřen pro veřejnost. Bývalá obytná část je využita jako expozice lidového nábytku, keramiky a maleb na skle ze zdejšího kraje.
Za vltavíny
Cesta spojující hamr a Trhové Sviny se změnila v pěšinu. Odtud jsou krásné pohledy na část Novohradských hor. Dlouholetým obděláváním půdy vznikly terasové meze. Jsou nejen vynikajícím prostředkem proti půdní erozi, ale i místem, kde může přežívat velké množství druhů rostlin a živočichů.
Stezka nás zavede k lesíku, ve kterém je téměř sedm metrů hluboká Skautská rokle. Podobný terénní útvar nebyl nikde kolem celé trasy, kterou jsme prošli. Všude byly v podloží pevné horniny podobné žule, zde jsme vlastně na skutečném okraji Třeboňské pánve. Rokli vyhloubily občasné přívaly ve štěrku třetihorního stáří. V podobných horninách se zde často nacházejí vltavíny. Pokud se rozhodnete pokusit se nějaký ten vltavín najít, zajděte si na nedaleká naleziště u Záluží, Hájku nebo Stradova.
Autor je geolog