Setkání Castelleros,
Tedy těch, kdo věže stavějí, velmi zvláštní energii a atmosféru.
Potemnělé zastřešené atrium starobylého domu je plné lidí. Je jich tu sto, sto padesát. Od maličkých dětí přes náctileté kluky, mladé slečny až
Na pozice
Silnýmuž kolem pětatřiceti rozděluje místa a pozice v lidské stavbě. Každý má svůj jasný úkol a bez řečí jej plní. Důležité je, aby pyramida měla stabilní základ. Ten tvoří čtyři muži, kteří se pevně chytí za paže. Jakmile je tento „buben“spjat, začínají se přidávat další lidé. Silným objetím toho před sebou se vytváří základna věže, tzv. pinya, něco jako shluk či – v překladu – ananas. Co mi na tomhle zvláštním setká-
Zamávat a dolů
Úkol maličké dívenky je jasný, dostat se nahoru, zamávat a druhou stranou se zase spustit dolů. Výška věže je někde kolem deseti metrů, přesto holčička šplhá, jako by se nic nedělo. Když zamává ze samotného vrcholku stavby, všichni radostně zamručí. Povedlo se. A teď rychle dolů a odpočinout si. Obří věž se přede mnou rozpustila jako zmrzlina v letním pařáku. Mladí i staří chodí po tělocvičně a plácají se po ramenou. Všichni jsou spokojeni.
Tenhle zvyk se v Tarragoně, městě vzdáleném asi hodinu jízdy na jih od Barcelony, dodržuje již po staletí. Stavění věží se objevuje od 18. století, kdy byl tento zvyk spojen s lidovými slavnostmi. Katalánci si z nich „vytáhli“právě stavby z lidských těl. Postupně se snažili postavit věže vyšší, originálnější, komplikovanější. Dnes je tahle tradice dokonce zahrnuta pod ochranu světového kulturního dědictví UNESCO. Jakkoliv taková podpora může asi pomoci, mám ale pocit, že udržet tuto tradici mohou jen sami obyvatelé Tarragony a Katalánska. Lidské věže a jejich stavění spojují generace Tarragoňanů.
V tom zastřešeném atriu a pak v ulicích města při slavnostech jsou si všichni rovni, malí potřebují velké, aby mohli vystoupat až na vrcholek pyramidy, staří zase potřebují ty mladší, aby mohli tradiční lidskou věž postavit. Všichni jsou potřeba, nikdo tu není víc ani míň. Každé lidské tělo je jen stavebním kamenem věže a všem jde o jedno: nespadnout! Silný okamžik. Možná bychom taky potřebovali takové věže. Byli bychom si blíž.
Autor je fotograf, novinář, autor blogu Mylosthat.com