Rovné šance nesmějí být jen na papíře
Před deseti lety hájil stát v kauze romských dětí ve zvláštních školách. Cestu k nápravě vidí v inkluzivním školství
ký pracovník by měl s rodičkou, jako ostatně s kterýmkoli jiným pacientem, co nejvíce komunikovat, měl by mu vysvětlit, co se může odehrát, jaké okolnosti mohou nastat, a konkrétní rozhodnutí by mělo být do značné míry na vůli matky.
LN Systém evropské úmluvy měl mimo jiné v postkomunistických zemích přiblížit standard ochrany základních práv na západoevropskou úroveň. V poslední době vidíme, že Rusko či Turecko se stejně třeba s domácí opozicí vypořádávají po svém. Jak je to možné?
Ptáte se vlastně na to, jak hluboce a loajálně státy respektují pravidla hry, která jsme si v rámci systému evropské úmluvy nastavili. Po odsuzujícím rozsudku mají krom vyplacení spravedlivého zadostiučinění přijít nápravná opatření ze strany státu, aby k dalším pochybením podobného typu příště již nedocházelo. Když se vyskytne třeba případ policejního násilí, musí být přijaty takové kroky, které pokud možno vyloučí opakování takové situace.
U nás v takových případech má kancelář komunikuje třeba s policejním prezidiem nebo s jiným příslušným orgánem a snažíme se zjistit, zda se jednalo o individuální exces, a pokud ne, tlačíme na tyto orgány, aby přijaly systémová opatření.
LN Na jedné straně tedy sice zastupujete stát proti stěžovatelům, ale na druhé straně pak v případě neúspěchu tlačíte na stát a říkáte, co je špatně a co musí změnit. Jak takovouto pozici zvládáte?
Máte pravdu, že je to občas trochu schizofrenní situace, ale můj italský kolega to jednou velmi pěkně a přiléhavě charakterizoval. Přišlo mu to jako pozice matky v početné italské rodině, kdy na jedné straně ona matka hájí všechny své děti navenek a snaží se případně zlehčit míru jejich prohřešků, ale dovnitř poté musí pohrozit zdviženým ukazováčkem a srovnat děti do latě.
Před soudem se tedy pochopitelně za stát bijeme, ale když občas žádáme po některých orgánech, aby přijaly opatření navazující na rozsudek, neberou to vždy s nadšením. A trochu nevděčné pak je, že když dosáhnete rozsudku ve prospěch státu, příslušné orgány mají pocit, že to je přece samozřejmost a že to vždy říkaly.
Přitom za tím často stojí ohromné množství naší práce směřující k tomu, abychom vše potřebné zdokumentovali, vyargumentovali a evropský soud přesvědčili.