Svůj „lex“má nejenom Andrej Babiš

Jeden z nejsledovanějších loňských zákonů, který se snaží oddělit mediální, politickou a ekonomickou moc Andreje Babiše (ANO), se dostal na poslední legislativní štaci. Dnes se rozhodne, jestli poslanci přehlasují prezidentovo veto a norma začne platit.

PRAHA Pro zákon se vžil název, který odkazuje na příjmení ministra financí amajitele holdingu Agrofert, kam patří i Lidové noviny – lex Babiš. I když by se našli mnozí, kdo netuší, o čem konkrétně novela zákona o střetu zájmů pojednává, označení se uchytilo. Není to poprvé v dějinách české a československé legislativy, kdy se název právního předpisu sepjal se jménem člověka. Málokdy je to ku radosti dotyčného.

Dvojnásobný zásah

Andrej Babiš si může připsat prvenství v tom, že je jediný, s jehož příjmením se spojily dvě novelizace. Těžko na to ale bude v důchodu s chutí vzpomínat.

Poprvé se spojení „lex Babiš“začalo skloňovat při projednávání služebního zákona. Vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) si v něm odpomohla od jednoho aktuálního problému, protože ve své sestavě měla výše jmenovaného ministra financí, který se tehdy nemohl prokázat čistým lustračním osvědčením – později soud rozhodl, že důkazy o Babišově spolupráci se Státní bezpečností neexistují. V době, kdy se Sobotkův tým ujímal správy země, ale bylo potřeba rychle do zákona včlenit novinku, že členové vlády lustrační osvědčení dokládat nemusejí.

První případ ztotožnění ministrova jména se změnou zákona překryl případ druhý, novelizace střetu zájmů. Zamezuje přístup k veřejným zakázkám, nenárokové dotace a pobídky těm firmám, v nichž má člen vlády alespoň čtvrtinový podíl, a pro všechny nové ministry také zavádí úplný zákaz vlastnit média s výjimkou internetu. Poslanci musejí ještě přehlasovat prezidentovo veto, aby zákon platil, ale hlasů na to mají dostatek.

Práce na Pankráci

Přišel do sněmovny, svým hlasem zabránil konci vlády Petra Nečase (ODS) a odešel do vězení. Synopse popisuje bleskovou kariéru někdejšího místostarosty Kolína za ODS Romana Pekárka v nejvyšší politice. Coby náhradník se stal začátkem listopadu 2012 poslancem poté, co skupinka rebelů složila mandáty, protože nechtěla hlasovat pro daňový balíček. Premiér Nečas s ním spojil revizi vyslovení důvěry vládě, takže se počítal každý jednotlivec. Kvůli tomu posloužil i tehdy zatím nepravomocně odsouzený Pekárek.

Dva dny poté, co pomohl udržet koalici, se odebral do lavic pro nezařazené členy dolní komory a ještě před koncem roku se změnil v pravomocně odsouzeného za to, že se coby komunální politik nechal zkorumpovat. Roku 2013 pak začala platit novela známá jako lex Pekárek, podle níž poslanec, který je za mřížemi, ztrácí nárok na plat, náhrady a další benefity, protože mu objektivní překážky v podobě mříží brání docházet na hlasování. Mandátu se ale Pekárek nevzdal a zůstal poslancem až do předčasného rozpuštění dolní komory.

Ne v naší vesnici

Za tento nápad si někdejší poslankyně za ODS a bývalá primátorka severočeského Chomutova vysloužila kritiku neziskových organizací. V rámci kampaně před volbami v roce 2009 Ivana Řápková slibovala, že zavede pravidlo „pětkrát a dost“. Neboli kdo se pětkrát po sobě dopustí přestupku, půjde do vězení nebo si pokutu odpracuje veřejně prospěšným způsobem.

Už tohle se začalo pojit s označením lex Řápková a jméno zůstalo i novele přestupkového zákona, který sněmovna nakonec přijala, s Řápkovou ve svých řadách, i když výsledná podoba je měkčí, než si někdejší primátorka představovala. Nakonec platí, že až na tři měsíce smí obec ze svého území vykázat člověka, který v ní nemá trvalé bydliště a opakovaně se dopouští přestupků, jež vesměs souvisí s alkoholem a drogami.

Tady je uhlobaronovo

Se svérázným nápadem přišla v rámci loňské kampaně do Senátu Alena Vitásková, předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Podporu jí v ambici na dosažení místa v horní komoře poskytlo hnutí Úsvit a za svůj si vzalo i cíl předložit speciální návrh zákona, jímž by se znárodnil majetek podnikatele Zdeňka Bakaly. „Umožnila by se i pozdější dražba Bakalova sídla na šumavské Modravě a jeho vydavatelství Economia, aby byla zachráněna aspoň část majetku, kterou nevyvedl do zahraničí,“vysvětloval předseda Úsvitu Miroslav Lidinský.

Myšlenka se objevila v souvis- losti se způsobem, jakým Bakala dlouhodobě pojímal podnikání na severu Moravy, od podivně levné (pro něj) privatizace těžební firmy OKD přes rozprodej hornických bytů až po krach společnosti, která žádá, aby jí provoz sanoval stát.

Za průhledné hospodaření

Jedno z mála pozitivních pojmenování předlohy představuje lex Farský. Neformálně se tak označoval zákon o registru smluv, s nímž přišel poslanec TOP 09 a STAN Jan Farský. Od loňského léta platí, že smlouvy o všech veřejných výdajích nad padesát tisíc korun musejí povinně na web. Od léta se navíc aktivuje paragraf, podle něhož nezveřejněná smlouva vůbec neplatí.

Doktorovy motáky

Od chvíle, kdy se někdejší středočeský hejtman a poslanec ČSSD David Rath ocitl ve vazební věznici, prudce vzrostla jeho zákonodárná iniciativa. V krátkém čase z cely vychrlil desítku návrhů, řešil regulaci psích bojových plemen, změnu ústavy nebo antikoncepci zdarma, zdůvodnění pak vyvěšoval na svém internetovém blogu. Chrlil zbytečně, ani jedním z jeho návrhů se poslanci nezabývali.

Přesto se ale do historie zapsal, byť pasivně, a jeden lex Rath si zprostředkovaně na konto připsal. Před třemi lety Českou lékařskou komoru napadlo, jak by se dal vyřešit nedostatek vězeňských lékařů. Komora chtěla zákonem umožnit, aby lékaři ve výkonu trestu mohli pečovat o zdraví spoluvězňů. Ministerstvo spravedlnosti ale bylo vůči myšlence rezervované. Namítalo, jestli by bylo dobré, abyměl odsouzený lékař volný přístup ke skalpelům či ke kompletní anamnéze dalších trestanců a internetu.

V roce 1947 přešlo veškeré vlastnictví hlubocké větve rodu Schwarzenbergů na stát a bylo to bez náhrady s výjimkou zaopatřovacího důchodu. Speciálním zákonem si soudruzi museli pomoci, protože rod vystupoval proti nacismu a nevztahovaly se na něj Benešovy dekrety.

Pole, louky, dům

Předlistopadoví komunisté dali právní historii pochybný dar v podobě zákona zaměřeného výslovně a neskrývaně na konkrétní osoby. V roce 1947 zvůlí tehdejších zákonodárců přešlo veškeré vlastnictví hlubocké větve rodu Schwarzenbergů na československý stát, a to bez náhrady – s výjimkou zaopatřovacího důchodu. Speciálním zákonem si soudruzi museli pomoct, protože rod vystupoval proti nacismu a nevztahovaly se na něj Benešovy dekrety.

Jednou větou

Jsou i případy, kdy spojení slova lex s konkrétním příjmením znamená jedno z nejvyšších uznání. Takového vyznamenání se zatím dostalo čtyřem lidem: prezidentům T. G. Masarykovi, Edvardu Benešovi a Václavu Havlovi, patří k nim ještě jeden ze zakladatelů poválečné samostatné republiky Milan Rastislav Štefánik. Každý z nich dostal svůj vlastní „lex“o jediné větě, která konstatuje, že se zasloužil o stát. Jen v případě Masaryka byl zákon přijat ještě za života vyznamenávaného.

Pokud dnes poslanci podle očekávání definitivně schválí novelu zákona o střetu zájmů, musí se Andrej Babiš zbavit svého stoprocentního majetkového podílu v holdingu Agrofert. Alespoň pokud chce, aby firmy v koncernu nadále dostávaly od státu zakázky a dotace – což chce.

Podle informací médií i LN bude řešením vytvoření svěřenského fondu. Jak uvedly HN, ministr financí do něj převede celý svůj majetek s výjimkou investičního fondu Hartenberg, v němž svůj podíl prodá.

Podle HN bude hlavní roli hrát poměrně nově založená akciová společnost AGABSY, která se dřív jmenovala Kostelecké maso uzeniny a pod Agrofert nepatřila.

Název má vycházet z počátečních písmem slov Agrofert, Andrej Babiš a SynBiol, v níž se schází ministrův majetek, který nepatří pod Agrofert.

V představenstvu AGABSY je dlouholetý Babišův právník Alexej Bílek, předseda představenstva Agrofertu Zbyněk Průša a Babišova partnerka Monika Babišová.

Majetek ve svěřenském fondu podle zákona nepatří zakladateli, správci ani tomu, v jehož prospěch fond je – osoby zakladatele a obmyšleného nejsou veřejně známé. Správce musí s majetkem nakládat podle statutu v zakládacích listinách, oficiálně vykonává vlastnická práva.