Albánci chtějí jazykovou rovnost

SKOPJE/PRAHA Na malou balkánskou zemi toho má Makedonie za poslední dva roky za sebou víc než dost. Bezmála už tak dlouho se totiž dvoumilionový stát, přes jehož území se v létě 2015 stočila uprchlická trasa, zmítá v hluboké vnitropolitické krizi.

Vymotat se z ní přitom není s to ani po prosincových volbách, jež včera následovalo pověření někdejšího dlouholetého premiéra a lídra konzervativců Nikoly Gruevského sestavením vlády. Už jen to, že ho prezident Gjorge Ivanov pověřil sestavením kabinetu až včera, tedy v poslední možný termín, ilustruje obtížná jednání, jež se o nové vládě vedou.

Gruevski rezignoval na premiérský post po dlouhých deseti letech v čele země loni v lednu na základě smírčí dohody s opozicí, kterou se podařilo dojednat až za asistence Evropské unie. Opoziční socialisté s početným táborem demonstrantů za zády v ulicích metropole trvali na odchodu Gruevského mimo jiné kvůli zjištění, že jeho vláda nechala nelegálně sledovat na 20 tisíc lidí.

Volby, které se konaly zkraje prosince po dvou odkladech, nicméně přinesly mimořádně vyrovnané rozložení sil mezi dvojici největších stran. Ze 120 křesel v jednokomorovém parlamentu připadlo Gruevského konzervativcům 51 mandátů, jen o dva méně získali opoziční socialisté. Zbývajících 20 křesel si pak rozdělila čtveřicemenších stran reprezentujících etnické Albánce, kteří tvoří v Makedonii mezi 25 až 30 procenty obyvatel. Ani jeden z táborů přitom není schopný sestavit vládu sám, a musí hledat oporu u albánských menšinových stran.

Vztahy mezi většinovými Makedonci a početnou albánskou menšinou přitom provází bouřlivá historie. V roce 2001 se dokonce země ocitla na pokraji občanské války, když ji zachvátil konflikt mezi bezpečnostními složkami a albánskými separatisty s úzkými vazbami na sesterské hnutí v sousedním Kosovu. Napětí tehdy utichlo až po uzavření takzvané Ochridské smlouvy, jež v oblastech s více než 20 procenty albánského obyvatelstva pasovala na úřední jazyk také albánštinu.

S eskalující vládní krizí na jaře 2015 se však téma albánského separatismu vrátilo opět na politické výsluní, když makedonské bezpečnostní složky rozprášily ve městě Kumanovo údajnou buňku povstalců. Načasování této akce přitom vzbuzovalo od počátku četné otazníky, neboť se tak stalo zrovna v době, kdy odchod Gruevského žádaly tisíce lidí v ulicích.

Současný politický pat ale zažehl bouřlivou diskusi na citlivé téma znovu. Trojice menších albánských stran totiž podmiňuje svoji účast v Gruevského vládě změnou ústavy tak, aby se albánština stala úředním jazykem na celém území Makedonie. Jejich lídři o tom jednali koncem roku v albánské metropoli Tiraně s tamním premiérem Edim Ramou.

Designovaný makedonský premiér Nikola Gruevski čelil dříve četným nařčením ze snahy marginalizovat albánskou menšinu. Nyní má 20 dní na sestavení vlády a získání její podpory v parlamentu. Odmítl však, že by měl sestavovat kabinet za každou cenu.

Ve světle komplikovaných jednání o nové vládě eskaluje v Makedonii napětí kolem práv početné albánské menšiny. K účasti ve vládě si totiž menší albánské strany kladou podmínku, aby se albánština stala úředním jazykem v celé zemi.