Íránští modernisté ztratili oporu
TEHERÁN/PRAHA Reformisté v Íránu se už v květnových prezidentských volbách nebudou moci opřít o podporu jednoho z otců islámské revoluce a blízkého přítele ajatolláha Chomejního. Ve věku 82 let totiž v neděli zemřel bývalý prezident Akbar Hášemí Rafsandžání.
Během své dlouhé politické kariéry Rafsandžání proslul jako schopný pragmatik a reformátor. Muž, jenž se vyhýbal konfrontaci se Západem a na rozdíl od nejvyššího vůdce země ajatolláha Chameneího prosazoval, aby z pátečních modliteb zmizel slogan „Smrt Americe!“
Teherán vyhlásil po Rafsandžáního smrti třídenní smutek, pohřben bude dnes. Kondolence přišly i z Washingtonu nebo několika arabských států, které jinak vnímají Írán jako nepřátelský stát. Rafsandžání měl dokonce blízké vztahy i s vládnoucí rodinou v Saúdské Arábii, jež s Íránem soupeří o moc v regionu.
Rafsandžáního smrt přišla v nejméně vhodný čas, domnívá se Abbas Milani, šéf Íránských studií na americké Stanfordově univerzitě, s poukazem na vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách. „S ohledem na to, co se děje v USA a namožnou politickou nestabilitu, je potřeba hlas rozumu a pragmatismu. On byl takovým hlasem,“citovala ho agentura Reuters.
Íránský vůdce Chameneí je sice ve svých 77 letech mladší, než byl Rafsandžání, vzhledem k jeho opakovaným zdravotním potížím se už ale režim musí pomalu připravovat na nástupnictví. Rafsandžání sice nebyl tím, o kom by se v této souvislosti mluvilo, jeho autorita ale mohla reformistům pomoci ovládnout po prezidentském křesle i úřad nejvyšší.
Akbar Hášemí Rafsandžání se narodil v roce 1934 ve vesnici Bahramán v jihovýchodním Íránu, jeho otec byl bohatý obchodník s pistáciemi. Už ve 14 letech odešel studovat teologii do svatého města Kóm, kde se stal stoupencem ajatolláha Rúholláha Chomejního. Jak podotýká list New York Times, v okamžiku své smrti byl Rafsandžání posledním žijícím členem úzkého okruhu revolucionářů v letech 1964 až 1979, kdy žil Chomejní v exilu v Iráku.
Spíše než klerikem byl ale Rafsandžání politikem. Kvůli své opozici vůči šáhovi Muhammadovi Rezá Pahlavímu ho režim hned pětkrát uvěznil. Po revoluci se stal nejdříve poslancem, poté i šéfem parlamentu.
Po smrti Chomejního v roce 1989 se Rafsandžání postavil za nástupnictví nynějšího vůdce Chameneího, zřejmě proto, aby si udržel vliv. Chameneí se ale obklopil jinými lidmi a s Rafsandžáním se názorově rozešel. Když loni v březnu Rafsandžání napsal, že „svět zítřka je světem jednání, ne raket“, Chameneí mu rázně odpověděl: „Nepřátelé pokračují v posilování vojenských a raketových kapacit. Jak někdo může říci, že je éra raket překonána?“
Rafsandžání ale nebyl ani žádným holubičím politikem. Kritici mu vyčítají, že se v 80. letech nezasadil o rychlejší ukončení války s Irákem, ani nezabránil masovým popravám disidentů. V roli prezidenta pak trval na íránském právu rozvíjet jaderný program a neodvolal fatwu proti britskému spisovateli Salmanu Rushdiemu.
Bývalý prezident Íránu Akbar Hášemí Rafsandžání, který zemřel ve věku 82 let, byl mužem mnoha tváří. Na jednu stranu prozápadní liberál, ale také člověk, který se podle argentinských a německých úřadů podílel na teroru a vraždách.
Krvavá stopa
V době jeho prezidentství v letech 1989 až 1997 sice prováděl liberální reformy, životy Íránců se ale nijak nezlepšily a naopak rostla korupce. Do roku 2013 Rafsandžání vybudoval rodinné impérium, které vlastnilo například druhé největší íránské aerolinky a mělo takřka monopol na lukrativní obchod s pistáciemi. Časopis Forbes odhadl jeho jmění na více než miliardu dolarů.
Argentina obvinila Rafsandžáního a další vlivné postavy režimu ze spoluúčasti na pumovém útoku na židovskou komunitu v roce 1994 v Buenos Aires. Zahynulo při něm přes 80 lidí. Německý soud pak v roce 1997 došel k závěru, že íránské špičky včetně Rafsandžáního nechaly v Berlíně zavraždit čtyři kurdské disidenty. I tyto události přispěly k americkému přesvědčení, že Írán patří k zemím sponzorujícím terorismus. V prezidentských volbách v roce 2013 plánoval Rafsandžání comeback, úřady mu ho ale znemožnily. Podpořil pak umírněného Hasana Rúháního.