Svobodný tok dezinformací

Na vnitru se bojí ruské propagandy, na Hradě zase New York Times

Prezident Zeman cítil potřebu varovat svůj lid – ve „vánočním“projevu – před „cenzurou“, již prý může představovat trochu opožděná snaha ministerstva vnitra čelit ruským dezinformačním a propagandistickým webům. Miloš Zeman je dost nepravděpodobný bojovník za svobodu tisku; v živé paměti zůstává jeho útok na časopis Respekt, po němž v roce 2001 požadoval otevřeně likvidační odškodné s výslovným cílem, „aby konečně zanikl“. Osud proruských webů mu zřejmě leží na srdci více než existence časopisů českých.

Odkaz pátera Koniáše

Na každý pád Zeman a jeho věrní o svou oblíbenou četbu nepřijdou; nový úřad na vnitru nemá propagandistické weby cenzurovat ani likvidovat, ale dokumentovat a analyzovat. O svéráznou analýzu a hodnocení světových médií, včetně těch řekněme zavedenějších než proruské weby, se přitom čas od času způsobem sobě vlastním pokoušejí i na Hradě – například když se mluvčí Ovčáček odmítne vyjádřit k článku o svém hradním pánu pro americké New York Times, protože to jsou noviny „protitrumpovské“.

Trochu vyšinutý soud nad patrně nejrespektovanějším listem na světě ze strany bývalého reportéra Haló novin je bizarní, jako valná část Ovčáčkových vystoupení vůbec, rozhodně z něj však nedělá pátera Koniáše. Stejně tak ale nedělá novodobé Koniáše zministerstva vnitra snaha reagovat na ruské dezinformační kampaně. Vnitro i Hrad tu jen zřetelně deklarují své postoje: ministerstvo vnitra se bojí ruské propagandy, Ovčáček a jeho pán se bojí New York Times. Zmíněný článek v americkém listu ostatně upozorňoval na vazby Pražského hradu na Kreml a ruské oligarchy, což dobře zapadá do výchozích pozic obou znesvářených institucí.

Pokud je na Zemanově temném vánočním varování něco, nad čím by se mohl pozastavit občan a volič během svátečního shonu na prahu supervolebního roku, pak jedině to, že prezident a ministerstvo vnitramají tak odlišné, vpravdě protichůdné vnímání bezpečnostních hrozeb, jimž bude do budoucna čelit tato země. Voliči se budou v nadcházejících volbách nakonec asi rozhodovat i podle toho, zda je jim bližší svoboda slova, jak ji pěstují Sputnik či Aeronet, nebo New York Times.

Ministerstvo pravdy

Těsně před Vánoci schválil americký Kongres v rámci vojenského rozpočtu na příští rok Zákon proti dezinformacím a propagandě s podobným zaměřením jako české centrum proti hybridním hrozbám. Autoři předlohy, republikán Rob Portman a demokrat Chris Murphy, explicitně zmiňují hrozbu ruské a čínské propa- gandy a dezinformačních kampaní ve východní Evropě.

Americké iniciativě se vzápětí dostalo podobné kritické odezvy jako té české, v tomto případě ze strany anglické verze Lidového deníku (Žen-min ž’-pao), oficiálního orgánu Komunistické strany Číny. V nezvyklé obavě o osud americké demokracie ji Lidový deník odsoudil jako „ministerstvo pravdy“, které „ohrozí svobodný tok informací“. Nechtěná ironie této formulace spočívá v tom, že orwellovským termínem „ministerstvo pravdy“se mezi podvratnými živly na čínském internetu běžně označuje cenzurní aparát komunistické strany, který pečlivě filtruje a vymazává všechny nepohodlné informace z čínského webu a sociálních sítí, často i s jejich nositeli. Například právě New York Times jsou v Číně po léta šmahem zablokované celé a minulý týden je čínské „ministerstvo pravdy“vymazalo i z čínského app storu firmy Apple. Aplikace okřídleného termínu „ministerstvo pravdy“na americkou iniciativu proti dezinformačním kampaním je asi tak přiléhavá jako nálepka ČÚTI (Český úřad pro tisk a informace alias normalizační cenzura), kterou Zeman a Ovčáček častují české centrum proti hybridním hrozbám.

Mluvčí Ovčáček se podle svých slov odmítl vyjádřit k článku New York Times o Zemanových vazbách na Rusko proto, že jejich otázky zněly podobně jako dotazy ve stejné záležitosti z think tanku Evropské hodnoty, s nímž je Hrad dlouhodobě na kordy. Toto vyjádření mělo nejspíš implikovat, že se Evropské hodnoty s New York Times na příslušném článku domluvily. Pokud bychom přijali takovou konspirační logiku, museli bychom dojít analogicky k závěru, že Ovčáček používá stejné argumenty jako Lidový deník, a nejspíš tedy konzultuje svá vyjádření s tiskovým orgánem Komunistické strany Číny. Vzhledem k jeho předchozí kariéře v Haló novinách by to člověka vlastně ani nepřekvapilo.

Autor je ředitelem projektu Sinopsis.cz