Náboženští horlivci a šílenci
Turecký duchovní Ünlü nedávno zaútočil proti šachu. Z křesťanů by si s ním rozuměl například mistr Jan Hus
Turecký islámský duchovní Ahmet Mahmut Ünlü minulý týden ostře napadl šachisty. Hrát šachy je prý pro muslima horším proviněním, než jíst vepřové či holdovat hazardu. „Lidé, kteří hrají šachy, jsou prokletí a na smrtelné posteli ani nemohou vyslovit muslimské vyznání víry šahádu,“zakončil Ünlü svůj šleh.
Šachy důvodem pro emigraci?
Turecká šachová federace si to nenechala líbit a oznámila, že se bude bránit právní cestou a tohoto islámského fanatika požene před soud. Což před rokem šachová federace Saúské Arábie či íránští šachisti po islámské revoluci v roce 1979 si dovolit nemohli. Kazatel Ünlü totiž není jediným náboženským šílencem, kterému královská hra nejde pod vousy.
Loni v lednu velký muftí Saúdské Arábie šajch Abdal Azíz bin Abdalláh Šajch odsoudil šachy jako hazardní hru, jež „plýtvá časem i penězi a zasévá mezi hráče nenávist a zášť“, a svá ostrá slova zdůvodnil jedním z veršů koránu.
Proti šachu se postavil i ajatolláh Alí as-Sistání, nejvyšší duchovní autorita iráckých šíitů, který uvedl, že hraní šachu je hřích za jakýchkoli okolností.
Šachy zakázal také výnos předních íránských duchovních krátce po islámské revoluci (1979) a tehdy mnoho íránských šachistů muselo odejít do zahraničí. Jedním z nich byl třeba mezinárodní mistr Ali Habibi, kterému v roce 1979 bylo pětadvacet let a odešel do Německa.
Když nejvyšší íránský vůdce ajatolláh Chomejní v roce 1988 vzal šachisty na milost a šachovou hru povolil pod podmínkou, že nesmí být nástrojem hazardu, Alimu Habibimu to moc nepo- mohlo. Hrával jako profesionál na turnajích o finanční ceny a v kavárnách bleskovky o peněžní sázky, a tak se do Persie nevracel. Na počátku tisíciletí jsem ho potkával na turnaji v lichtenštejnském Triesenu, kde nejen hrával, ale také si přivydělával prodejem šachových knih.
Náboženští horlivci, kteří bojovali proti šachové neřesti, však nepatří jen k islámu, historicky byli i mezi jinými náboženskými skupinami.
Mezi náboženské kritiky šachu na našem území patřili třeba mistr Jan Hus či Petr Chelčický.
Jenže křesťanství má své upalování čarodějnic již půl tisíciletí za sebou a šachy nebyly nikdy zakazovány tak brutálně jako v muslimských zemích. A zároveň třeba v katolickém prostředí i ve středověku vedle sebe žili duchovní, kteří šachy haněli, s těmi, kteří je chválili. Mezi tu druhou skupinu patřili u nás třeba Jan Ámos Komenský či Tomáš Štítný ze Štítného.