Nový reaktor postaví ten, kdo dá nejvíc

Česko už se firem neptá, za kolik umí reaktor postavit, ale kolik peněz jsou schopny do projektu vložit

PRAHA České univerzity dostaly v uplynulých dnech zajímavý dopis: obří čínská energetická korporace CGN zaplatí Čechům studium jaderné fyziky v Číně. Zájem Číňanů ovšem není hnán čistě hladem po českých mozcích. Chuť mají především na největší zakázku v historii naší země. Tedy pokud Česko takový obchod vůbec uskuteční.

Pozvánka přišla ve stejnou dobu, kdy ministerstvo průmyslu do Prahy na přelom ledna a února svolává zástupce šestice potenciálních zájemců o stavbu jaderných bloků. Jsou to největší hráči v oboru. Od Westinghouse ze Spojených států přes ruský Rosatom až po francouzsko-japonské konsorcium Atmea. Už loni dostali zájemci od ministerstva průmyslu přes sto otázek ohledně možnosti spolupráce. Teď se budou od 26. ledna do 10. února bavit v Praze konkrétně.

„Chceme vědět, jestli jsou ochotni do projektu finančně vstoupit, a taky chceme znát jejich podmínky případného spolufinancování,“řekl LN vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Ján Štuller.

Jmenovitě jde o to, zda a jak jsou připraveni spolupracovat s jednou z dceřiných firem ČEZ – v Dukovanech či v Temelíně –, která by mohla projekt zaštiťovat.

„Jsou založené a vyčleněné samostatné společnosti Nový jaderný zdroj ETE II a Nový jaderný zdroj EDU II. V loňském roce do nich byl vložen majetek spojený s těmito projekty, především pozemky, infrastruktura, což schválila valná hromada,“vysvětluje mluvčí ČEZ Ladislav Kříž s tím, že společnost tak plní Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky.

Dukovany místo Temelína

Tendr na stavbu dvou jaderných bloků v Temelíně zrušil ČEZ před necelými třemi roky právě kvůli chybějícím zárukám návratnosti obří investice. Teď má stát, hlavní akcionář ČEZ, v hledáčku Dukovany, kde by stavba byla jednodušší. Nicméně problém s tím, že nikdo nechce zaručit investorovi návratnost vložených peněz, stále trvá.

„Je potřeba naznačit nějakou formu podpory. Že kdyby se to rozklížilo, ti, kdo do toho dali peníze, budou nějak uspokojeni. Já osobně si myslím, že bez záruk se to neobejde,“dodal Štuller.

Ministerstvo průmyslu a ČEZ chce proto odpovědi nejen od byznysmenů, ale taky od dalších ministrů a od předsedy vlády. Už příští týden si od nich výbor pro jadernou energetiku vyžádá potvrzení, že Česko jde v jednáních správným směrem.

Pokud půjdou rokování hladce, mohla by ještě současná vláda odpovědět na tři hlavní otázky celého projektu: jakým způsobem se bude vybírat dodavatel, kdo sehraje úlohu investora a jaký bude model financování.

Budoucnost patří jádru. Snad

To ještě ale vůbec nemusí znamenat, že se v Česku začne stavět. Energetický analytik a investor Michal Šnobr ( J&T, akcionář ČEZ) tuzemské ambice v jaderné energetice dlouhodobě kritizuje: „Pokud se stát nechce bavit o garancích na takovou investici, je otázkou, jak chce zajistit rentabilitu investic v případě, že by takovou společnost (dceru ČEZ – pozn. red.) stoprocentně vlastnil.“

Státní energetická koncepce ovšem počítá s tím, že budoucnost patří jádru. Atomové elek- trárny mají pokrývat víc než polovinu spotřeby elektřiny v Česku. Nový zdroj by měl být v provozu od roku 2035. A z pohledu časového harmonogramu je v tuto chvíli Česko s přípravami pozadu o tři a půl roku.

Na miliardové subdodávky si přitom hlasitě brousí zuby české firmy. „My se na spolupráci zahraničních partnerů vyloženě ptáme. To není tak, že si koupíme jádro a už nikdy v životě se neuvidíme,“popisuje dosavadní jednání Štuller. „Nejde jenom o to, zadat českým firmám nějakou částmontáže nebo výroby. Ptáme se, zda jsou připraveni dlouhodobě spolupracovat s českými firmami na společných projektech vývoje a výroby a následném společném exportu do třetích zemí.“

Zájemci o jaderný byznys v Česku si proto snaží naklonit zdejší mínění. A nabídka studia v Číně pro české studenty proto v těchto dnech není vlastně moc překvapivá. „Nedovedu si představit, že by Čína nabízela placené stáže studentům z Irska, protože tam je jasné, že se žádné jádro stavět nebude. Prostě země, které nabízejí jaderné technologie, mají podobné tendence,“dodal Štuller.