Oběť odpovědného radisty
PRAHA Velitelé i kamarádi na Josefa Žižku po válce vzpomínali jako na málomluvného, hluboce věřícího evangelíka a krajně odpovědného člověka.
Narodil se 10. října 1913 ve Vejprnicích u Plzně v rodině dělníka z plzeňské Škodovky, který padl na počátku světové války na srbské frontě. Po studiích na českém karlovarském gymnáziu a na Lycée Carnot v Dijonu pracoval vzhledem k znalosti pěti jazyků v Bratislavě jako tlumočník umezinárodní společnosti expresních vlaků Mitropa.
V březnu 1940 odešel do zahra-
Bohužel po čase se odbojové organizaci kolem skupiny BARIUM dostali na stopu konfidenti gestapa. Tragický kolotoč zatýkání vyvrcholil
v osadě Polsko u Žamberka v úkrytu dvou z parašutistů u rodiny Žabkových, kam gestapáky přivedl zrádce, bývalý parašutista Vítězslav Lepařík.
Žižkův velitel Josef Šandera se po výhrůžkách nacistů, že vyvraždí celou osadu, střelil z pistole do spánku (zemřel 9. března 1945 v královéhradecké nemocnici). Josef Žižka chtěl také použít svou pistoli, ale byl přemluven zoufalou plačící paní Žabkovou, aby si nebral život, a skončil v poutech.
Záhy jej však zdrtilo poznání šíře bohatých znalostí gestapa. To se snažilo zajatého parašutistu přesvědčit, že zná i obsah jeho depeší, ve kterých bylo mnoho jmen a adres domácích odbojářů. Žižka tak podlehl myšlence, že se – byť bezděčně – jako radiotelegrafista svým vysíláním podílel na jejich neblahém osudu.
Rezignoval proto na jakékoliv taktizování i možnost prodloužit si život. Odmítl licitaci o něj a místo toho se rozhodl pro čisté svědomí i čest vojáka. K zuřivosti nacistů se ve čtvrtek 18. ledna 1945 ve své cele v pankrácké věznici oběsil...
1945 16. ledna